Marie Horová

„Bylo to veliký, protože všechno, co bylo napsaný na obchodech, všechno muselo být napřed německy – pak uvidíte i moje vysvědčení – všude byl Hitler. Každý se bál něco říct, aby ho nezavřeli a neodtáhli někam do koncentráku. A najednou jsem viděla, že shazují německé firmy, že tam měli žebříky a štafle a házeli to na zem. Prostě v Praze začala revoluce, tak se to přeneslo všude. Přijeli Rusové, my jsme je vítali. Byli jsme šťastní, jezdili jsme k Vypichu, tady na tu křižovatku jestli znáte, za hřbitovem. Tam jezdily tanky, ale jezdily tam mezi nima hlavně i vyčerpaný lidi, ale i koně. Ty koně byli tak uštvaný, že třeba dva padli do škarpy a byli mrtvý. Na Brandýsku, tam je na hřbitově řada hrobů Rudoarmějců, kteří umřeli 9. května, poslední den. Čekali na ně Němci. Pořád si mysleli, že to vyhrají.“