Miloš Hoznauer

„Ještě na začátku 60. let byla na hodinu propuštěna ze školy V Úžlabině profesorka, která se zmínila o Masarykovi. Žáci se jí totiž ptali – v nějakém textu narazili na toto jméno a ona jim musela říct, že to byl první prezident naší republiky a že byl velmi oblíbený a říkali mu tatíček Masaryk; to měli ve svých sešitech, jeden rodič to objevil a udělal z toho velkou aféru, že někdo mluví o Masarykovi. A byla propuštěna na hodinu. Nesměla si ani vzít v kabinetě kabelku. Tam jí udělali prohlídku, zda tam nemá nějakou podvratnou literaturu. Ona se samozřejmě hájila, že nemohla falšovat dějiny, že Masaryk byl opravdu první prezident, a hledala zastání u ministra školství Nejedlého, který napsal velkou monografii o Masarykovi. On ji nepřijal, ale po tajemníkovi vzkázal: ‚Je mi líto, že soudružka Záhořová si z mého bohatého a nepřeberného díla vybrala zrovna tuto osobu.‘ Takže nakonec se po roce měla vrátit, protože na školském odboru nějaký právník uznal, že to bylo trochu… ani nevím, jak to nazvat, a profesorka Záhořová se mohla vrátit. Jenže odborová organizace na této škole poslala rezoluci na odbor, že oni takovou soudružku ve sboru nechtějí. Protože inspektor je přiměl k napsání této rezoluce, že by jinak škola byla podrobena nějakým hloubkovým inspekcím. Tak i tohle se dělo ještě v 60. letech. Takže ta úžasná 60. léta, ono jich zas tam moc nebylo, když šedesát osm skončila. Tak to bylo tak možná pět… pět šest let, co tady ta nadějná doba trvala.“

„Když jsem byl přeložen na gymnázium Nad Štolou, tak tam byl také z trestu přeložen ředitel First, který v 60. letech navazoval kontakty s nějakým západoněmeckým gymnáziem, místo aby navazoval kontakty s někým z NDR. Tak to se stalo ideologickým přečinem, po roce 68, tak byl z trestu přeložen na toto gymnázium a on si zase chtěl vybudovat pověst a byl to úplný netvor. Jedna kolegyně se pokusila o sebevraždu kvůli tomu pronásledování. Tak jsem ze sebe poprvé v životě udělal udavače. Šel jsem se zeptat na OV KSČ, jestli ví, jakého mají na obvodě ředitele. Kupodivu mě přijali docela s porozuměním, soudruh tajemník mi řekl: ‚No, my dobře známe soudruha Firsta. Kdyby dnes přišli Číňani, tak on má zítra šikmé oči. Ale strana potřebuje tyto lidi k nějakému splnění svých cílů, dočasně. Dočasně používá tyto lidi ke splnění svých cílů.‘ To je krásná formulace, tohle…“