Jaroslav Hrňa

„Když jsme žili na Brhlence, tak v březnu roku 1945, nebo začátkem dubna, přišla skupina lidí, odvedli moje rodiče a tři sta metrů za barákem je zastřelili.“ –„Co to bylo za lidi?“ – „Dodneška nikdo neví, co to bylo za lidi. Vydávali se buď za partyzány nebo co, byli všelijak vyzbrojení, měli na sobě německé vojenské mundúry, pláště. Mně bylo v té době jedenáct, jako kluk jsem byl při tom. Seděli u nás v kuchyni na hájovně, pak řekli: 'Půjdete s námi.' My jsme byli čtyři kluci a pohrozili nám, jak vyjdeme ven, že nás zastřelí.“ - „Mluvili německy, nebo česky?“- „Mluvili česky.“ - „A měli německé mundúry?“ - „Někteří měli normální oblečení, někteří německé.“ - „Německá armáda nebo gestapo to nebylo?“ – „Gestapo to určitě nebylo.“ – „A jaký byl důvod?“ – „Důvod byl asi takový, že vykradli celou hájovnu, co jsme tam měli cenného, to od nás odnesli. Mámin liščí kožich, flinty, peřiny, prostěradla, povlaky. Co našli, svázali do ranců, hodili přes ramena a odešli pryč.“

„Naši vojáci měli střelnici Židlov. Když měli cvičení, měli tam tři tanky, odstříleli…to bylo asi dva kilometry jízdy, na konci měli terče, odstříleli a vrátili se. Když přišli Rusové, prodloužili a rozšířili to, to jsem těžil. Útočná zóna byla asi šest kilometrů dlouhá potom. Rozstřílení vzniklo, až když přišli Rusové. Oni útočili v celých tankových praporech, to bylo tanků a ran! Teď jim to ulítlo do lesa. Na střelnici u Bělé se jednou stalo, že když se Rusové vraceli, projeli tu trasu, voják nevybil, vystřelil granát a ten vybuchl v bělské škole. Prázdniny to nebyly, ale žáci třídy, kde ten granát vybuchl, byli zrovna v tělocvičně. Strašná klika.“

„Stalo se mi, že jsem byl v lese, vojáci v lese šli se samopaly něco pytlačit, řadoví vojáci. Začal jsem s nimi mluvit a oni samopaly otočené furt na mě. Vysvětloval jsem jim to rusky, že to je zakázané, že pytlačit se u nás nesmí. Pak jsme se v klidu rozešli. Ale viděl jsem, že jsou to ženisti z Kuřívod. S velitelem jsem se znal a zajel za ním, že jeho vojáci tam pytlačili. Nechal je nastoupit, abych je ukázal, já je poznal hned. Vzali je do kanceláře a tam praporčík nižší šarže, vzal si je a zbil je dokrvava. Až mi bylo těch kluků líto, že jsem to vůbec řekl.“