František Hroník

„Tenkrát začaly další mé problémy. Protože i já jsem pronesl několik nadšených projevů ve prospěch Dubčeka a nového vedení. Dokonce byla mimořádná schůze komunistů z celé vojenské akademie, kde jsem tvrdě mluvil proti starému vedení a ve prospěch Dubčeka. Na 68. rok si velmi dobře pamatuju, na příchod Sovětů, protože 21. srpna obsadili i naše kasárna v Černých Polích. Ráno jsme přišli do práce, věděli jsme z rozhlasu, co se děje. V bráně stála ruská stráž a hledali tam západní vojáky. My jsme jim říkali, že tady žádní západní vojáci nejsou. Ze začátku byl ten odpor lidí pořád cítit, pořád se dávalo najevo, že oni jsou okupanti a že my jsme si to jen chtěli řídit sami. Potom se jim to začalo dařit, viz právě ten Palach, který sice měl velkou odezvu, jak tady, tak ve světě, ale na tom trendu nezměnil nic. Já to neodsuzuju, že nezměnil nic, jeho oběť byla veliká a měla význam, ale fakticky se v Československu postupovalo dále směrem sovětizace, vlády Sovětů.“

„Dělalo se to vše podle předpisů. Několik nás, co jsme měli být vyhozeni, předvolali před komisi. A právě podle nějakých předpisů nám měla být při odchodu z armády nabídnuta tři zaměstnání v civilu. Před tím jsme vyplnili, jaké máme kvalifikace. Já jsem napsal vysokou školu, a že mám bohatou praxi tlumočení z angličtiny a mimoto, že mám dvě státnice ze španělštiny. Bylo mi řečeno, že v těchto oborech pro mě práci nemají, ale že by teď pro můj profesní růst bylo nejlepší, kdybych šel dělat pomocného dělníka do ostravských hutí. V té době už jsem byl připraven na to tlumočení, protože už na podzim 1970 bylo jasné, co se mnou bude, protože já jsem byl od roku 1969 v takzvané kádrové dispozici náčelníka akademie, což bylo, že jsem byl nadbytečný a že se hledalo, kam mě poslat. Tak jsem řekl: ‚Vážení soudruzi, ne. Já už jsem rozhodnut, že půjdu dělat kabinového tlumočníka a technického překladatele na volné noze.‘ Tak všichni strnuli a ihned reagoval zástupce městského výboru strany, říkal: ‚No, ale to byste neměl žádného nadřízeného.‘ Já říkám: ‚Ne, ne, to bych neměl.‘ No, a ti ostatní ho uklidňovali, protože mě měli z krku.“