Anastázia Hübnerová

* 1928

  • „A ráno o sedmi hodinách, ticho všady jak nepsaný zákon. První lidé do obchodu, jak jsem šla z noční, tak první k řezníkovi, tak se dostalo, maso bylo přídělové, jednou za týden deset deka na osobu. A to se chodilo stát, a my když jsme stát nemohly, byly jsme v práci, tak jedna šla a ona, kolik nás bylo ve službě, tolikrát deset deka nám na osobu poslala. Tak první k řezníkovi, konzervy byly, jako takové ty, já nevím, odkud byly, mleté maso a tak. Tak samozřejmě jak to viděl, jaká je řada, tak se podíval, kolik měl, rozdal. Neplatilo se nic. No šla jsem k samoobsluze, už byla samoobsluha… Ne, samoobsluha to ještě nebyla, byl to obchod. Tak také tak, všechno z regálu vymetené, než jsem došla domů. Kluk byl doma, potom už tanky začaly jezdit a lidi jim ukazovali na Rakousko. Tak tam to bylo už zavřené, tak se musely zase vrátit a zase se potočily trochu po těch ulicích a zase jim někdo ukázal, kam mají jet.“

  • Full recordings
  • 1

    Valtice, 08.03.2019

    (audio)
    duration: 01:15:25
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Svou práci jsem chápala jako poslání

Anastázia Hübnerová, 1953
Anastázia Hübnerová, 1953
photo: archiv pamětnice

Anastázia Hübnerová se narodila 9. listopadu 1928 ve Gbelech na Slovensku do rolnické rodiny. Měla osm sourozenců, od toho nejmladšího ji dělilo čtyřiadvacet let. Vychodila obecnou a měšťanskou školu ve Gbelech. Vzpomíná na vyhlášení Slovenského státu a pamatuje si bombardování okolí Gbel ke konci druhé světové války, při kterém se chodili schovávat k sousedovi do sklepa. Území osvobodila Rudá armáda a rodina v domě ubytovala vojáky včetně důstojníků. Po válce pamětnice vystudovala dvouletou hospodyňskou školu, v letech 1949–1953 studovala v Brně zdravotnickou školu. Umístěnku dostala do Valtic, kde pracovala celý život jako porodní asistentka. Vzpomíná na perzekuci řádových sester, které v nemocnici pracovaly. Tajně chodila křtít děti. Vdala se v roce 1957 a má syna Igora. Okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 prožila na noční směně v nemocnici. Ve Valticích lidé otáčeli cedule směrem do Rakouska. V roce 1990 se měla možnost na zájezdu do Říma setkat s papežem Janem Pavlem II., který pro ně o Velikonocích odsloužil mši. V roce 2019 žila pamětnice ve Valticích.