„Já jsem s těma komunistama nikdy nic neměl. Vždycky jsem byl proti, i když ne nijak veřejně. Protože jsem si říkal se nebudu blbec. Řeknu tohle, nic z toho nemám, na co? Je potřeba to nepodporovat, ale nebyl jsem takovej – odvazník...“
„Médii to bylo podáváno tak, jak to médiím vyhovovalo – teda jak to straně vyhovovalo, že jo. Čili hlásali svou věc. Jak byl proces tady v Babicích, tak potom v Jihlavě byl proces dělníků. Ti soudci byli i tam. A nás tam hnali, doporučili, ať se na to jdeme podívat. Šel jsem se tam podívat na chvíli na balkón. Viděl jsem, jak je tam tepou. Nemohli toho moc odpovídat. Měli důkazů a takový.... To bylo strašný.“
„Poslední noc před tím, než přišli Rusáci, tak od Brtnice na Jihlavu táhla spousta tanků, obrněná vozidla, koňské potahy. Němci prostě táhli pryč a z Brtnice hnali taky ještě dobytek. Rusáci si s sebou taky hnali dobytek. Hnali dobytek do Příseky a ty Brtničáky, kteří pomáhali, poslali dom a sháněli kluky nebo někoho, kdo to potáhne na Jihlavu. Tenkrát jsem nešel, bratranec jo. A ještě parta takových kluků. A tam stala se tam tenkrát taková nepříjemná věc. Dostali se na Pančavu – to víte, kde to je Pančava, kraj Jihlavy od Brtnice. Dobytek rozehnali po loukách, jak teče potok nebo řeka, a šli sehnat nějaké lidi do Jihlavy, kteří by to táhli z Jihlavy dál. No a teď ti kluci, naši Češi z Příseky, jeden tam našel Panzerfaust. No tak Panzerfaust, nálož tam nebyla, tak to prohlížel. Prohlížel to měřidlo. A povídá tomu druhému: ‚Hele, já tě zastřelím.‘ A zmáčkl to. Nebyl tam náboj, ale byla tam nálož prachu. Vylítlo to a ustřelilo mu to nohu. Ne úplně, zůstala mu viset na kousku masa. Naštěstí tam jeli kolem Svobodovci – to byla část ruský armády, naši lidi – tak ho vzali a rychle odvedli do špitálu.“
S komunistama jsem nikdy nic neměl, vždycky jsem byl proti, i když ne veřejně
František Humler se narodil 23. září 1928 v Jihlavě. Začal studovat gymnázium, které ale během válečných let zavřeli. Konec války tak pamětník strávil jako pomocná síla na venkově u příbuzných. Po dokončení studia nastoupil do podniku Jihlavan, kde pracoval celý život. Jako zaměstnanec účtárny tam také prožil měnovou reformu v roce 1953.
