Přečkat ve stodole, než to praskne
Download image
Václav Jakeš se narodil roku 1924 do selské rodiny v Branišovicích u Milevska. Vystudoval hospodářskou školu a začal pracovat na rodinném statku. Jako „kulak” a předseda místní organizace katolické mládeže nesouhlasil s vývojem po únoru 1948. Od dětství se přátelil s podobně naladěnými mladíky Jiřím Řezáčem, Jaroslavem Sirotkem a Bohumilem Šímou, kteří po únoru založili odbojovou organizaci Černý lev 777. Její příslušníci krom jiného dvakrát zaútočili výbušninami na sekretariáty KSČ v Sedlčanech a v Milevsku. O činnosti svých přátel a sousedů Václav věděl, účast na jakýchkoliv konkrétních aktivitách zmíněné skupiny ale popírá. Přesto byl na základě svědectví později zadržených osob a příslušníků StB obviněn z rozvracení republiky a pokusu o vraždu. Při pokusu o překročení hranice na západ padl v roce 1949 do rukou Státní bezpečnosti jeho bratr Alois. Při výslechu mimo jiné uvedl, že se Václav stýká s lidmi napojenými na agenty ze zahraničí. Zanedlouho byl Václav Jakeš zadržen a nucen ke spolupráci. Několikrát se s příslušníky StB sešel v lesích za Branišovicemi, kde byl úkolován. Namísto udávání svých kamarádů se ale rozhodl pro přechod do ilegality. Od července 1951 se ozbrojen skrýval v lesích i u přátel z Černého lva. StB mu však stále byla v patách a v říjnu 1951 podnikla na Jakeše zátah u vsi Porešín. S velikým štěstím a díky znalosti terénu se mu podařilo pod palbou samopalů utéci z obklíčení. Přítel Kořánek z Kovářova mu našel nový úkryt u rodiny Peckovy, obývající hospodářství na okraji malé vísky Zadní Chlum. Zatímco příslušníci Černého lva byli v létě roku 1954 pozatýkáni a odsouzeni k hrdelním trestům, Václav Jakeš na statku u Pecků zůstal až do roku 1966, kdy ho vypátrala sestra a přesvědčila ho, aby se přihlásil na úřadech. Následovalo zatčení a pobyt ve vazební věznici v Českých Budějovicích. Po pěti měsících byl zproštěn všech obvinění a propuštěn na svobodu. Žil v Plzni a v Praze, živil se jako dělník. Rehabilitace se dočkal v roce 1994. Václav Jakeš zemřel v roce 2014.
