Jan Janata

„Tátu chtěli v květnu 1953 vystěhovat, měli určitě sehnáno spoustu podpisů. Ale přišli k jedné paní, která měla asi čtyři hektary, malé hospodářství, všechno plnili, zvládali, dva zdraví lidé, žádný problém. Když k nim přišli a chtěli ten podpis – lidi se bolševika báli, radši by toho Janatu vystěhovali, ať je pokoj a netrápit se s tím - ale tahle paní byla věřící katolička a povídala lidem: ‚My to nemůžeme podepsat kvůli těm dětem.‘ A ono to snad přeci jen nějak zabralo, za čtrnáct dní nato přišla měnová reforma, ale bolševik vedl tátu kulakem dál. Když jsem se šel před dvěma roky podívat do archivu v Semilech, že hledám tyto kulaky, tak jsem zjistil, že táta byl vedený ještě v roce 1958, a to už od 1. 1. 1958 začal kolchoz podruhé a doopravdy.“

„Jednou to bylo velice nepříjemné. Bylo příbuzenstvo a pro ty byla potřeba také nějaká podpora. První dva válečné roky byly v Podkrkonoší strašně vlhké, takže byl problém se sklizní. Sláma prášila, a tak co bylo přebytečné, dali do beden v pytlích, a zarovnali to touto slámou. Táta se domníval, že když to bude prášit, nebudou se v tom chtít vrtat. Ale tenhle (revizor) byl dobrej, zrovna si tam našel příhodnou tyčku a celou slámu propíchl. Začal systematicky od jedné strany a kdyby býval ještě jednou píchl, už by byl na té bedně. Táta by skutečně dopadl špatně.“