Elfriede Janíková

* 1928

  • „Tak jsem tam jela, do Hannoveru, asi v roce padesát tři nebo padesát čtyři. On už tam měl ženskú a děcko, synka, osm roků mohl ten kluk mět. No a ta ženská mi nadávala. A barák měl postavený. Já jsem mu říkala: ‚Mama nemá peníze a já mám na ňu robit.‘ A on mi říkal, že nebude podporovat komunisty, týden jsem tam byla. A já pravím: ‚Komunisti majú živit tvoju babu.‘ Nás bylo osm dětí, umřeli ti druzí. Potom jsem jela domů. On chtěl, ať tam zůstanu, že děvuchu dostaneme přes Červený kříž. Já jsem říkala: ‚Ne, jdu domů.‘“

  • „A tam jsme byli v Teplicích v také škole nebo továrně už na konci války. V Breslau jsme měli tetu a on tam tata robil. A že máme za ním přijít. A on v noci a ještě pár chlapů s ním utekli do Německa. Ještě nebylo po vojně, ale už se schylovalo. On nás tam nechal, byli jsme tam maminka, já a mladší bratr. Ten jeden byl na vojně, on byl ve Francii.“

  • „A ten obchodník, on byl taky Němec, jako otec. Uvázali ho u plotu a zaživa mu strhli nehty z rukou a z nohou, nějaký Vitásek to byl, měl manželku z Kravař. A potom umřel, to je pravda. Žil celou dobu tady. Partyzáni přišli, ti mu ty nehty stáhli, mstili se mu, že byl Němec. Zabili ho, samozřejmě. My jsme tam s matkou byly, to tak jsme seděly skrčené. My [společně s bratrem] jsme měli těžký život kvůli otci.“

  • Full recordings
  • 1

    Darkovice, 08.06.2019

    (audio)
    duration: 01:36:48
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Otec se dal k Němcům a ze Sudet utekl bez rodiny

Elfriede Janíková v roce 2019
Elfriede Janíková v roce 2019
photo: archiv Víta Pokorného

Elfriede Janíková se narodila 11. března 1928 v Darkovicích na Opavsku, těsně u hranice s tehdejším Německem. Rodina byla česká, otec však nedal své děti do české školy a nechal je vyučovat v německém jazyce. Přihlásil se k Němcům, aby mohl jezdit do Německa za prací. Dělal stavbyvedoucího ve Vratislavi (německy Breslau, dnešní Wroclaw). Během druhé světové války si vzal manželku a děti k sobě do Vratislavi. Starší syn bojoval za války na západní frontě, ve Francii, a padl do zajetí. Na konci války odvezl otec zbytek rodiny na bývalé území československých Sudet, do Mostu a potom do Teplic. Sám zůstal v Německu. Po válce se na rozdíl od své ženy do Darkovic nevrátil a žil s novou rodinou v Hannoveru. Jeho manželka zůstala v Darkovicích sama s již dospělými dětmi. Rodina se vyhnula odsunu, ale pamětnice zažila po roce 1945 útisk lidí, kteří se stejně jako její otec před lety přihlásili k Němcům. Otec se po válce k rodině příliš nehlásil. Elfriede jej navštívila v 50. letech v tehdejším západním Německu. Přemlouval ji, ať s ním zůstane, kvůli rodině (měla již tehdy malou dceru) se však rozhodla žít dál v Československu. Když otec zemřel, odkázal část svého majetku také bývalé rodině. V roce 2019 žila pamětnice v Darkovicích.