Jaromír Janza

„Nějaký německý voják v Nemanicích padl v Rusku. Přišli za námi, abychom zahráli. Nějaké pohřební pochody. Chtěli po nás, abychom zahráli německou hymnu. My jsme ji neuměli. Tak jsme zahráli ‚Zahučely hory‘ a ‚Čechy krásné, Čechy mé‘. Oni nám dali pět marek a bylo to. To bylo za Německa. Někdy jsme provokovali Němce, když jsme hráli k večeru. Byly zrovna hony, tak pak přišli čtyři četníci. Museli jsme odevzdat nástroje. Jinak byli Němci v pořádku. Ale Hitler byl hajzl, to byl vrah jako Stalin. To byli dva největší vrahové.“

„Jaromír Janza, narodil jsem se 11. dubna 1924. To už byla republika, to vládl pan prezident Masaryk. Zemřel pak 14. března 1937 (ve skutečnosti září - pozn. ed.). To mi bylo 13 let. Byl jsem na jeho pohřbu, byl jsem ve Svatováclavské kapli, na ty ostatky jsem si mohl pomalu sáhnout. Považoval jsem to za čest. Byla to nějaká paní hejtmanová, vdova po panu hejtmanovi. (…) Byli jsme ještě v chrámu svatého Víta. Jezdila k nám na letní byt. (…) Můj otec byl ruský legionář od Zborova. Měl na levé ruce vytetovaný takový věnec v modrém provedení a měl tam: ‚Zborov, Omsk a Sibiř.‘ “