Ludmila Jurásková

* 1944

  • „První věc byla, že někteří lidé se nedostali ani do práce. Tak první dva tři dny ani stroje nejely. Potom už se to začalo tříbit, tak se honem vyvzorovaly československé vlaječky 5 x 3 cm. Vytavilo se to a každý zaměstnanec [nějakou] dostal. Chlapi buď na klopu, nebo my ženy jsme je nosily připnuté na šatech, a konaly se demonstrace před továrnou. Než se to uklidnilo, tak to byl takový týden. Než se začalo normálně pracovat.“

  • „Brokát je tkanina těžké vazební techniky, která když se zhotovuje, tak jsou [potřeba] dva stroje. Tkanina se skládá ze dvou soustav nití. Z podélné osnovy a příčné, tzv. útku. Vzájemným provazováním osnovy a útku vzniká tkanina. Provazování u brokátu se děje tím, že je nahoře nad stavem druhý stroj, tzv. žakárský, podle vynálezce. Žakárský stroj má 600 nitěnek. To jsou takové dlouhé nitě na drátě, na kterém je očko, a je tam navlečená osnova a ta podle karet zvedá osnovní nitě a vzniká prošlup. A prošlupem prolítává člunek. A to je to provazování, kterým se tkanina tvoří.“

  • „To ještě bylo tak, že v Bruntále byl soud a za ním byla věznice. Takže my jsme do té věznice měli blízko a tam byli takoví dlouhodobí vězni Němci, kteří byli zavření a už se nedostali do své země. Byli na nás hodní. Bydlely jsme tam dvě rodiny, každý měl tři děti a oni nám dělali hračky. Houpací kohouty, z velkého kola nám udělali dětské kolo nebo pokojíčky pro panenky a vždycky všechno dvakrát. [I pro] rodinu, která tam s námi bydlela, abychom si měli s čím hrát. Byli hodní.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 13.11.2023

    (audio)
    duration: 02:28:36
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Hedvábí se stalo příměsí jejího života

Ludmila Jurásková s rodiči a sestrami v roce 1956
Ludmila Jurásková s rodiči a sestrami v roce 1956
photo: Archiv pamětnice

Ludmila Jurásková se narodila 10. ledna 1944 v obci Bušín na Šumpersku. Její otec Josef Jurásek se v období druhé světové zapojil do místní odbojové činnosti v rámci partyzánské brigády. V pouhých třech letech se pamětnice s rodiči a sestrami odstěhovala do Bruntálu, kde její otec pracoval jako soudní úředník. Sotva v Bruntále nastoupila malá Ludmila do první třídy, stěhovali se s rodiči znovu, tentokrát do Rýmařova. Město Rýmařov je dodnes neodmyslitelně spjato se zpracováním hedvábí. Ihned po absolvování základní školy nastoupila pamětnice do zdejší textilní továrny. Později mohla vystudovat na Průmyslové textilní škole v Ústí nad Orlicí. Díky svému otci, který Ludmilu a její sestry vedl ke sportu a dalším zájmovým činnostem, se rozhodla přijmout nabídku práce vychovatelky v podnikovém učilišti Hedvy Rýmařov, kde pěstovala ve svých žákyních lásku k pohybu. Celý život byla aktivní sportovkyní a nejvíce se věnovala běžeckému lyžování. V roce 1970 změnila působiště a nastoupila do tzv. závodu 04 Rýžoviště. Zde působila až do devadesátých let. Před odchodem do penze pracovala jako ekonomka místní základní umělecké školy. V důchodovém věku provázela v muzeu věnovaném dlouhé historii textilnictví na Rýmařovsku. V době natáčení v roce 2023 žila v Rýmařově.