Někdy to bylo až děsivé, ale bylo to nejlepší období mého života
Emil Juřena se narodil 24. února 1958 ve Svitavách rodičům Zdeně, rozené Široké, a Emilu Dvořákovým. Oba rodiče pocházeli z Brna. Emil měl další dva bratry. Otec, v padesátých letech „pásek“, byl za kritiku režimu roku 1966 odsouzen na půl roku do vězení a děti byly odebrány do dětského domova, kde pamětník nakonec strávil dva roky, než mu úřady povolily návrat k rodičům. Často se pak stěhovali, téměř každou třídu základní školy navštěvoval jinde. Vyučil se zedníkem – první rok v Chrudimi, další dva roky v Letovicích. Pracoval pak převážně v dělnických profesích. V letech 1975–1977 zpíval v kapele Helios. V roce 1978 se zapojil do undergroundového hnutí, pořádal různé hudební akce, zapojil se do šíření a tvorby samizdatu. S jeho vzrůstajícími aktivitami sílil tlak Státní bezpečnosti. Za svou činnost byl dvakrát odsouzen (1978 Oráčov, 1980 Plzeň-Bory). Přesto pokračoval, připojil svůj podpis pod petice za propuštění politických vězňů, prohlášení VONS a další. Roku 1987 se oženil s Marií Juřenovou, jejíž jméno přijal. Roku 1987 emigrovala do Kanady, kam za ní v roce 1989 přijel na vystěhovalecký pas i pamětník. Později žili na Floridě. Do České republiky se natrvalo vrátili až po roce 2000. Roku 2009 jeho manželka zemřela. V roce 2019 byl za své aktivity oceněn osvědčením účastníka třetího odboje. V roce 2023 žil ve Stražisku u Prostějova s družkou Zlatou Kaprálovu.