Lubomír Kantor

„Tak jsme se dali dohromady, a najednou byla první schůze. A víte, kde byla? Byla v Kateřinské ulici, kde byla později městská policie. Tam jsme se scházeli, a mně se to dost nelíbilo a já jsem měl štěstí, že jsem na tyto schůze nemohl, protože jsem zase učil večer. Tak tam chodil můj syn Lumír a vždycky mi vykládal o tom, jak se tam bratři hádají. Byli tady ti staří, zkušení, výborní, senzační činovníci. Byli už v pokročilejším věku a byli nervózní, tak se prostě hádali. Vůbec ta doba byla taková, že co jsem v těch prvních letech zažil, tak od bratra Drva jsem se dozvěděl, nebo ten mi jednou řekl, že v Rádcovské škole nemáme mít žádná dvě děvčata, dvě ženské, že tam může být jen jedna, protože kdyby byly dvě, tak by se hádaly. A teď si představte, že jsem se dozvídal o tom, jak se skauti staří hádají. Všichni jsou úžasní kluci, mladí, pětaosmdesát nebo kolik, bércové vředy v nohách, na tom kraťasy a takhle. Všichni byli strašně mladí, prostě každopádně omládli a byli strašně bojovní. Tak to byli ti skauti. A skautky, místo aby se hádaly, tak utvořily Klub skautských babiček. Takže to byl takovej pocit z té doby. Teď jsem to viděl, co se tam děje, nebo slyšel. A jezdil jsem každý týden, tenkrát v sobotu, k rodičům do Zlína a ve Zlíně jsme si přečetli už na tabuli, že v Masarykových školách už před Vánoci je ustavující schůze zlínských skautů v aule Masarykových škol a takhle. A my jsme pořád stáli!“

„Podívejte se, to jsme cítili uvolňování ve společnosti stejně jako před čtyřiceti lety, pětačtyřiceti. V každé době, kdy nás zlikvidovali, tak jsme cítili, že nastává něco ve společnosti, a měli jsme v sobě už takové tušení, že se bude znovu skautovat. A my jsme to v roce ’89 očekávali a byli jsme nervózní z toho, že to pořád nejde, protože ta revoluce proběhla v Maďarsku, v Německu, v ostatních státech, a u nás pořád nic! Například v Polsku to byla slavná odborová organizace Solidarita, která tam rozkládala krásný komunistický režim. On se vlastně rozpadl sám. Rozpadl se v Rusku především. A čím? Hospodářským nátlakem Ameriky. Největší zásluhu na tom, že se celá socialistická soustava rozpadla, měl americký prezident-herec Reagan. Ten prostě zavedl takzvané hvězdné války a ty stály moc peněz a tak vyčerpaly Rusko, že Američanům se podařilo Rusko uzbrojit. Zase nové slovo tenkrát vzniklo - uzbrojit.“

„Představte si, že v roce ’68 proběhla jedna taková revoluce a ’89 druhá. A když si to otočíte, tak je to takový jakoby zrcadlový. Šedesát osm, osmdesát devět, stejná čísla vzhůru nohama. A z toho jsme nadělali plakáty u nás ve sklepě. Lumír náš někde opatřil potřeby pro to, abysme měli tajnou tiskárnu. U nás ve sklepě jsme válečkovali různý plakáty a ty se dávaly na nádvoří. Do dneska nevím, jestli to bylo správné, protože když jsem si uvědomil, jak to bylo strašně nebezpečné, když já jsem svojí dcérce, která vedla z Oravy, to znamená 5. dívčí oddíl v té 78. pionýrské skupině, tak jsem jí říkal: ,Potřebuju někoho, aby nám pomohl v tom sklepě tisknout.‘ Protože jsme tiskli všelijaký papíry jako projev našeho vůdce bývalého, Plajnera, to byl náčelník Junáka po hrozně moc dlouhou dobu, a potom jsme tiskli přihlášky do Junáka. A já jsem řekl: ,Sežeň nějaká děvčata.‘ A tak se stalo, že do necelé hodiny před náma nastoupilo třicet děvčat a já jsem si z nich vybral čtyři. To bylo krásný! Jenomže, co kdyby někdo v té době se podíval k nám okénkem do sklepa a viděl tam ta děvčata, jak tam tisknou, tak by to mohlo taky katastrofálně dopadnout, ale český lid už byl v takovém stavu, že se nic takového nedělo.“