„Zasáhla nás samozřejmě otázka němectví, a to proto, od samého dětství, že všechny vesnice… Je Dvůr Králové, ten je uprostřed, a protože to bylo okresní město, tak jak začali Němci být podporováni Hitlerem, tak byl Henlein a ti dělali to, že se každou neděli ti všichni Němci, co byli po okolí, shromáždili v okresním městě, to bylo na náměstí, takže jste je tam viděli v kožených kalhotách, v dirndlech, takže oni měli převahu, Němci…“
„Naráz mně telefonovali mí známí: ‚Luďku, víš, že ti rozebírají cihelnu?‘ Zvadnul jsem a říkal: ‚Jak to?‘ No okresní výbor strany rozhodl, trutnovský, že ty cihly na kruhovce jsou moc pěkné, tak se rozebrala a sebrali si ty cihly komunisté, takzvaně zadarmo. To byly, víte, hezké věci.“
Luděk Kleandr se narodil 10. listopadu 1924 ve Dvoře Králové nad Labem. Odmala navštěvoval Sokola a k sokolské filozofii a kázni ho vedli i rodiče. Měli hospodářství a zároveň prosperující cihelnu, o kterou se starali společně s Luďkovým strýcem. Po měšťanské škole se vyučil tesařem a zedníkem u královédvorské firmy Ponikelský. Za války se dobrovolně přihlásil o zaměstnání ve firmě Junkers, tím se vyhnul nucenému nasazení v Říši. Při práci vystudoval dvouletou nižší strojní průmyslovou školu, po válce vychodil stavební průmyslovku v Českých Budějovicích. Po roce 1948 jim rodinnou cihelnu zestátnili komunisté. Práci získal Luděk Kleandr v Hydrostavu Bratislava, kde pracoval až do roku 1987. Na Slovensku se podílel na stavbě několika desítek přehrad či elektráren. Dálkově při práci studoval Vysokou školu vysokých inženýrských staveb v Bratislavě, tu dokončil v roce 1952. To už byl rok ženatý s návrhářkou plesových šatů Olinkou, se kterou má dvě dcery. Díky její práci se v letech komunistické totality podíval například do Lisabonu. Do Čech se ze Slovenska vrátil až po odchodu do důchodu, usadil se opět ve Dvoře Králové nad Labem. Zemřel v roce 2019.
