„A tam byl ve sklepě tatínek s maminkou. Zůstali v našem baráku a schovali se do sklepa. Pak slyšeli okované boty, jak chodí po síni, po dlaždicích, jak [němečtí vojáci] dupali. Do sklepa vyrazili dveře. Do sklepa byly dveře... Sklep byl dost strmý a dost vysoké schody. Dveře se vzpříčily, tak oni už se nenamáhali s tím něco dělat, tak odešli.“
„Zdálo se jim, že je klid, že nic nejede. Hned jelo auto a uviděli je [rodiče]. Tatínek skočil za sloupek, maminku tam stáhnul a zůstala jí venku noha. Oni [němečtí vojáci] něco po nich hodili, buď granát, nebo pancéřovou pěst, a jí to utrhlo celé lýtko.“
„S těmi partyzány byli určitý lidi nějak spojení. Ještě tam snad byla nějaká vysílačka, že tam měli vysílačku. Ale stalo se to, že tam někdo, pravděpodobně z hospody na Lejčkách, do toho ustupujícího davu... to bylo vojsko toho 9. května. Tak se stalo, že tam někdo vystřelil.“
Lidmila Kocourková, rozená Lhotková, se narodila 29. dubna 1936 v malé obci Lejčkov na Vysočině, kde vyrůstala v rodinném hospodářství. Na konci druhé světové války zůstala pamětnice spolu se svými sourozenci u prarodičů v nedalekém Poříně. Její rodiče se kvůli dobytku odhodlali vrátit na statek v Lejčkově, kde se stali svědky tragické události. Dne 9. května 1945 došlo k napadení ustupujících německých jednotek. Místní obyvatelé tou dobou sledovali odsun wehrmachtu a vyhlíželi jednotky Rudé armády. Němečtí vojáci zavraždili 24 civilistů a vesnici vypálili. Rodiče pamětnice se v době útoku ukrývali ve sklepení svého domu. Po čase svůj úkryt opustili, ale střepina z granátu vrženého z kolem jedoucího německého auta matku vážně poranila. Útok naštěstí přežila. Lidmila se se zbytkem rodiny skryla v úkrytu v lese nedaleko Pořína. Po válce byla vesnice obnovená. Pamětnice v době natáčení (2016) žila v Českých Budějovicích.
