Rastko Kolaček

„V roce 1964 otec se strýci byli v Čechách a přivezli odtamtud fotografie, hezké zážitky a vyprávěli o tom, jak jsou lidé kulturní. Naši čeští příbuzní oplatili návštěvu v roce 1966 a byli nadšení. Pamatuji se, že potom existovala nějaká korespondence, moje maminka se toho účastnila. To byly zvací dopisy. Ti naši příbuzní nás prakticky požádali o zaslání zvacího dopisu, aby mohli vycestovat, ale uznali: ,Promiňte, my nepojedeme k vám, my to potřebujeme, abychom vycestovali z Čech, my chceme do Německa, Španělska…' Dnes málem přišel čas, abychom jim psali, ať nás dostanou odsud pryč.“

„Na závěr chci říci, že v životě se moudrost dlouho získává. Čím je člověk starší, tím je moudřejší. Ať už se v životě stane cokoliv, špatného, smutného, ošklivého, člověk nikdy neví, k čemu je to dobré."

„Otec mi řekl: ,Budu tě podporovat do dvaceti pěti let, potom si pomoz, jak umíš.´ V naší rodině nikdy nebyla žádná protekce... Chlapče, prosím, najdi si práci. Děda své syny zaslal vyučit se u jiného řemeslníka: ,Pojď podívat se, jak je to u jiného, abys po návratu věděl, jak řídit naši dílnu.´ Je to velká zkušenost a tradice.“