Zdeněk Kolek

* 1933

  • „Po válce byl povolený Skaut. Tak jsme měli družinu skautskou a tehdy nebyl dostatek osvědčených vedoucích, tak můj nejstarší bratr nás vedl. Byli jsme na několik dní, si pamatuju, v lesích na sever od Brna, Bílovické lesy se tomu říká. V klubovně jsme hráli v Rosicích hry a různé akce, ale hlavně pak v roce 1948 byl Skaut zakázaný a my jsme ještě dál fungovali jako takzvaný čtenářský… tehdy býval časopis, napřed to byl Skaut, pak se to jmenovalo Vpřed, a tam Foglar, o kterém možná víte, tam uveřejňoval na zadní stránce příběhy Rychlých šípů. Když to pak bylo zakázáno, tak byly ‚Čtenářské kluby časopisu Vpřed‘, než to bylo také zakázané v roce padesát, tak do té doby naše družina šla jako čtenářský klub.“

  • „Druhý bratr původně chtěl studovat na kněze. Pak bylo určeno státní zařízení v Litomyšli, to bylo spíš považováno, že to je takový organizovaný státem, tak tam nešel. Byl odveden na vojnu k PTP, jestli víte, co to bylo. To nebyli ty pétépáci, jak je popisovali v Černých baronech. On skutečně dělal v dolech, člověk, který nebyl zvyklý. Ale představte si, tři a půl roku. Po dvou letech a vůbec na vojně... nedostali jako vojáci... Byli tam jen za stravu. Až teprve když byl rok 1955, to přišlo dokonce do OSN, že tady vlastně je zneužívána… tak byla ta tvrdá fáze PTP zakázaná. Taková ta mírnější, co zažil autor Černých baronů, tam si víc užili srandy než práce. Bratr na konci, v roce 1955, dostal výslužné, dostal peníze, které byly akorát na oblek.“

  • „Jeden ten známý přinesl Učitelské noviny, říkal, že jeho dcera je učitelka. Říkal: ‚Tam prý ve Škvorci je volné místo a nabízejí i bydlení.‘ Já jsem říkal: ‚Mám ten diplom, který je zneplatněný,‘ tak jsem mu to říkal a ten jeden říkal, že má strýce na ministerstvu školství, že s ním mluvil a ten říkal: ‚To slyším poprvé, že se do diplomu dá něco psát, ať ke mně s tím přijde.‘ Tak když jsem tam přišel s tím diplomem, ukazoval to všem spoluúředníkům. Já jsem říkal, že nás bylo víc, to byste museli zjišťovat. Poslali příkaz do Brna, mezitím děkan té fakulty myslím už byl odstraněný, čas už se měnil. Poslali příkaz, aby mi poslali místo toho diplom, který mě opravňuje [vykonávat povolání učitele].“

  • Full recordings
  • 1

    Škvorec, 22.02.2023

    (audio)
    duration: 01:17:19
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Pedagog bez možnosti učit

Zdeněk Kolek
Zdeněk Kolek
photo: Archiv pamětníka

Zdeněk Kolek se narodil 17. srpna 1933 v Rosicích u Brna. Jeho otec, učitel, ředitel a spisovatel Antonín Kolek, musel po roce 1948 opustit školství, protože nebyl nakloněn novým poměrům. Zdeněk Kolek se po válce stal skautem, po zákazu organizace fungoval oddíl dál jako čtenářský klub (skautského) časopisu Vpřed. I tento klub však musel v roce 1950 ukončit svoji činnost. Po maturitě na gymnáziu se hlásil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kam však nebyl přijat, a tak nastoupil na rok do továrny. Poté se přihlásil na pedagogickou fakultu, kterou absolvoval s červeným diplomem a s dodatkem, že nesmí vykonávat pedagogickou činnost kvůli negativnímu postoji k lidově demokratickému zřízení. Absolvoval povinnou vojenskou službu a poté si našel práci ve Spolaně Neratovice, kde se seznámil se svou budoucí manželkou. S uvolněním režimu se mu přes známého podařilo dosáhnout zrušení zákazu učit na základní škole ve Škvorci. V roce 1972 nastoupil jako pedagog v Karlíně a v roce 1977 na školu s experimentální výukou na Žižkově. Tam prožil se svými studenty i revoluční rok 1989. Po revoluci zakládal jednu z poboček Občanského fóra (OF). Čtyři roky byl poslancem za OF. V roce 2023 žil ve Škvorci.