Marie Komůrková

„Vlastně někdo v tom Pávově ťukal na okno, ťukal na okno a maminka…. Bylo už setměno a říká: ,Ježišmarjá, kdo to k nám jde? Kdo to tluče?´ Ani jsme nevěděli, že se nám vrací taťka. Tak otevřela okno a vrátil se nám taťka z věznice. Tak to víte, byli jsme už prakticky, řekněme, mě bylo deset, jedenáct a taťku jsem viděla, když jsem byla malinká mámě v náručí, a teď najednou přišel mužskej, kterej vlastně jsme ho ani pořádně neznali. Teď tatínek tam přišel do toho Pávova, malej byt, to byl 1+1, tam jsme bydleli.“

„Protože jsme to jako získali, si mysleli, tím, že taťka byl podplácenej těma lidma, takže se všechno propadlo státu a mamka se musela vystěhovat, takže jsme s třema děckama se stěhovali do Smrčný k tatínkovým rodičům, ale v tom baráku po Němcích ještě bydleli tři jeho sourozenci, jeden byl dokonce ještě svobodnej Eda a tam jsme žili. Takže to byla strašná věc, protože jsme tam byli vlastně. Mamince měli to za zlý, že tam šla, že taťku přemluvila do těch a že taťka… takhle se to stalo, tak jsme žili tam.“

„Najednou se mu poskytlo, že převezl přes hranice jednoho člověka, pak už dostával samý přísuny z Prahy od vlivných lidí a taťka byl jen ta taková malá ryba a najednou potom jednoho dne přišli pro něj. Bylo ráno, to si pamatuju, já jsem byla malá, tak necelý tři roky, a najednou někdo zvonil a přišli jako v uniformách chlapi. On se holil, nesměl se ani doholit. Sbalili ho, odvezli a už jsme ho neviděli. A už se to táhlo. Maminka všechny peníze, co měla, tak jezdila do Prahy a v Mariánských Lázních byli ti kumpáni takoví, kteří potřebovali převádět přes hranice. Takže tatínek byl odsouzen na deset let, takže jsme vyrůstali jenom s maminkou.“