Marie Königová

"Bylo to hrozné. Tatínek nebyl zavřený, ale byl ve vyšetřovací vazbě, protože měl ty motocykly. Auta neměl, pouze měl nějaké své auto. A oba bratry, Karla Šulce a Augustina Šulce, oba je vyšetřovali a byli tam několik měsíců, na Pankráci. Brácha byl u "pétépáků". Protože byl ve 3. ročníku na technice a protože byl buržoazní dítě, protože se narodil tatínkovi a mamince, tak ho vyhodili a dali ho k "pétépákům". Takže to byl další průšvih. Zároveň zemřel průhonický dědeček, tatínek mé maminky, také v tom padesátém roce. Takže mu ani nemohl jít tatínek na pohřeb, protože byl zavřený. Ve vyšetřovací vazbě byl asi 8 měsíců. Ale měl právníka a ten právník zjistil, že oni totiž čekali, že tam budou nějaké miliony v tom obchodě. A otec vždycky říkal, že se ptali: "A kde jsou ty miliony?" A on říkal, že ty jsou v tom obchodě. A oni říkali: "Kde jsou?" A hledali v těch šuplatech ti esenbáci. A on říkal: "No,to je v tom krámě!" Protože tam byly ty motocykly nakoupené, kola nakoupené, stroje, atd."

"Zažila jsem jednu věc, když jsem byla ještě tenkrát malá. Naši spali v manželské ložnici a já jsem ležela v nohách. Tam jsem měla gauč. Měla jsem vždycky lehounký spánek. Když jsem usnula a někdo se pohnul, tak jsem se vždy vzbudila. Najednou tam vlezli esesáci, v noci, samozřejmě, jako vždycky. Vlítli do pokoje, asi do všech pokojů, pak se vystřídali, hledali někoho v tom centru Prahy a rozsvítili v předsíni. Ale tatínek tam skočil a zhasnul. Protože muselo být zatemnění a on se bál, takové, aby nebylo vidět. Čili ten esesák ho mohl klidně zastřelit, protože to vypadalo, že ho tam nechce pustit. A já jsem spala jako dudek. A to nikdo nepochopí, že já v tomto binci, protože maminka tam byla, kluci tam byli a já jsem jim v těch nohách spala. Jestli to byla nějaká apriorní starost nebo něco, já jsem se poprvé v životě nevzbudila. A naši byli vykulení, zatemnili, ti Němci tam lítali, nic nenašli, práskli za sebou dveřmi a šli někam dál."