Adolf Kopřiva

„My jako Češi jsme zde byli respektovaní. Byli jsme lidé, kteří byli upřímný a všude třeba i v práci byli hledaní a bráni ve velké vážnosti. Byli to lidé smělí, pracovití a dost dobří řemeslníci. Byli dáváni v dolech na taková zvláštní místa nebo odpovědná místa. Vím, že jsem to prožíval i sám osobně.“

„V této době, v takovém roce 1962/1963, nastala taková zvláštní změna zde na Svaté Heleně. V Nové Moldavě se otevíraly doly a taková novota pro nás byla, že se zde stavěla elektrifikační linka. To je vysoké napětí 10 kW. Jde to z Oršavy, kde jsou železné brány, až do Moldavy. Pamatuji si, když tato elektrifikační linka byla stavěna. Byl tady jeden tým na Svaté Heleně, který kopal jámu, a montovali železný vysoký sloupy, po kterých jsme si kolikrát hráli. Pamatuji si dobře, jak to všechno montovali a jak otec říkal: ‚Tenhleten cumprch má čtyři pět let a už viděl traktor, už viděl nákladní auta.‘ Pamatuji si, že to byl čas, kdy k nám byly poprvé dovezeny tatry, desetitunová auta, tak jsme na to čuměli. Protože to byl pro nás velký div, když jsme pásli krávy, tak jsme vždycky běželi na jeden vrch, kterému se říkal Kohoutek, odkud byla vidět silnice u Dunaje, a tam už ty auta jezdila. My jsme na to tak čuměli a byli jsme rádi, když to auto projelo.“