Jiřina Kotalíková

„Ale bylo zatemnění, nesmělo se, jak se rozsvítilo, muselo být všechno zatemněný, takový jako černý rolety, černý papíry tuhý, nesměla ani škvíra bejt. Aby se ty cizí letadla nemohly orientovat podle světla. A venku se nesmělo chodit se světlem, pouliční světla nesvítily, a když jsi chtěla jít ven s baterkou, musela jsi mít modrý stínidlo na baterce.“

„No za tý války ani ten chleba nebyl dobrej. To bylo takový všelijaký. Protože jsme měli malý hospodářství, takže to obilí bylo. Sice se muselo odevzdávat, ale samozřejmě že si každý nechal něco navíc. Něco uspořil. Tak v noci jsme to museli dovézt do mlýna, potmě na kole, a mlynář nám to vyměnil hned za mouku a zase potmě jsme to dovezli domů.“