Rosalie Koubová

* 1932

  • „Já jsem přešla jednu hranici [první pásmo]. Začalo pršet, tak jsem se schovala pod stromečky. Čekala jsem, až bude den. Když byl den, tak jsem šla. Přišla jsem ke třetí hranici. To bylo třetí pásmo. Tam už jsem nepřešla, tam už byli vojáci. Já jsem přišla na kraj lesa a tam byly kasárny. Měli tam psy a tam štěkali. Oni je cvičili. Potom mě ti psi zhlídli, tak přestali najednou štěkat. A udělali zátah. Prostě věděli, že tam někdo je, že tam někdo chodí. Já jsem tam seděla na krajíčku lesa na kameni, ještě si to pamatuji.“

  • „Já jsem měla polehčující okolnost, protože jsem byla mladistvá. Já nevím, že by mě někdy uhodili. To ne. Ne, ne, byli na mě docela slušní, jako to druzí nezažili. Ti dostali výprasky. Když jsme byli na cele, tam bylo slyšet křik, velký křik. Ta, co tam byla se mnou, ta byla z Budějic. Ta šla s mužem přes hranice. Nedali je dohromady. Tak je taky chytli, tak tam jsme slyšely ten křik až k nám do pokoje. Jak je tam mlátili. Ona říkala: ‚Už je tam zase třískají.‘ To vám byl řev.“

  • „Oni našeho tátu zatýkali. Musel patnáctkrát k soudu. My jsme měli takového starostu, který ho pořád udával. Když potom bylo po válce, tak se chtěl [otec] dozvědět, kdo ho udával. Řekli mu: ‚Byl to váš dobrej starosta. To byl starosta. Udával lidi.‘ On se dal k Němcům. Měl od nich všechno – a my jsme neměli nic.“

  • Full recordings
  • 1

    Vimperk, 10.01.2024

    (audio)
    duration: 01:22:12
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Vimperk, 15.04.2024

    (audio)
    duration: 58:45
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Najednou vyletěly světlice a byli tam vojáci

Rosalie Koubová, 50. léta
Rosalie Koubová, 50. léta
photo: Archiv pamětnice

Rosalie Koubová, rozená Jandová, se narodila 31. května 1932 v Mojkově jako nejmladší z pěti dcer. Když byly Rosalii Koubové necelé čtyři roky, její matka Františka Jandová (roz. Reichardová) zemřela. Její otec Jan Janda, vyučený švec, se znovu neoženil a sám se staral o pět dcer. Pochází z velmi chudých poměrů. Rodinu živilo malé hospodářství (4 ha). Za války jejího otce zatklo a několik dní věznilo gestapo na základě udání místního starosty. V roce 1938 nastoupila do české školy ve Lštění. Na konci války byla svědkem příjezdu americké armády do Mojkova. V roce 1946 dokončila základní školu, od té doby pracovala u otce v hospodářství. V dubnu 1952 se pokusila překročit státní hranici v blízkosti Českých Žlebů na Šumavě. Při pokusu o přechod hranice ji zatkli a několik dní strávila ve vyšetřovací vazbě v Českých Budějovicích. Komunistická jurisdikce ji odsoudila ke čtyřem měsícům odnětí svobody, které strávila ve vězení v Českých Budějovicích. Po návratu z vězení pracovala u otce v hospodářství a chodila na brigády do lesa. V roce 1960 se vdala a přestěhovala do Lenory, kde její manžel pracoval jako foukač skla. Manželství Koubových nebylo šťastné, v polovině 70. let se rozvedli. V roce 2024 žila Rosalie Koubová ve Vimperku.