I ve zlém člověku se jiskřička objeví
Marie Kozubíková, za svobodna Šafaříková, se narodila 20. září 1932 ve Valašské Polance. Během válečných let byli u Šafaříkových ubytováni němečtí vojáci. V dubnu 1945 je vystřídali členové SS komanda Josef, které již v té době mělo na svědomí životy lidí z Ploštiny, Prlova a Juřičkova mlýna. Šafaříkovi nic netušili. Jen díky skromným informacím od polského kuchaře Mariana, který s esesmany cestoval a uměl trochu česky, se postupně dozvídali celou hrůzu. Dne 2. května 1945 od kuchaře zjistili, že nacisté jdou vypalovat. Zatím stále nevěděli kam a proč, ale po návratu členů Jagdtkommanda již bylo vše jasné. Za plotem stáli zajatí obyvatelé Vařákových pasek. Nacisté je začali tvrdě vyslýchat, a když se od pasekářů nedozvěděli, co chtěli, vynesli rozsudek. Dalšího dne měli být všichni včetně žen a dětí oběšeni pro výstrahu na stromech u cesty. Díky farské hospodyni Aurelii Ludwigové a faráři Janu Absolonovi se však podařilo nacisty přesvědčit, ať ženy a děti propustí. Po osvobození žili Šafaříkovi poklidným a spokojeným životem, do nějž v roce 1948 vstoupil únorový komunistický převrat. Věřící rodinu s hospodářstvím čekaly nemalé problémy. Především šlo o silný tlak na odevzdání hospodářství jednotnému zemědělskému družstvu a neúměrně zvyšované dodávky. Během padesátých let se Marie potkala s budoucím manželem Ladislavem Kozubíkem, který měl za údajné šíření letáků v té době již za sebou tvrdý komunistický žalář v Uherském Hradišti. Přes všechnu nepřízeň doby a režimu se Kozubíkovým podařilo vychovat šest dětí a žít tak, aby se nezpronevěřili morálce a víře.
