Jiří Král

"Nejvíc to dostaly domy na Starém Městě u parčíku, tatínek tam pomáhal odstraňovat trosky. Část budovy Masarykovy školy, jedno křídlo, to dostalo. I most. A až teprve 10. května dopoledne sem přijeli rudoarmějci a z toho jsou i fotografie, jak tancují děvčata v národních krojích a jásalo se tam. Důstojníci se fotografovali u muzea na Českobratrském náměstí. Potom byli ulágrovaní na Krásné louce a pochopitelně si mysleli, že jsou u nich doma, házeli do řeky granáty a všechny ryby zlikvidovali. Koupali se tam a koně vyváděli."

"Ten druhý rok v Brně, ten se mi líbil, to se mi povedlo. Kluci měli v sobotu zájem, aby se dostali na zábavu. A já jsem si vzal v sobotu službu, poněvadž byl klid, lampasáci tam nebyli. A po té službě v neděli jsem musel dostat volno. Tím jsem se dostal do města a mohl jsem jít do kostela. Takže jsem to krásně využil a kluci se divili, proč si beru službu v sobotu."

„V roce 1970, když už bylo jasné, že se ten skauting zase bude slučovat s tím Pionýrem, tak jsme měli ještě ten tábor tam nahoře u Jindřichova a věděl jsem, že už po tom táboře ty kluky nesvolám, že už se nesejdeme. I když rodiče někteří si mysleli nebo měli zájem a některé oddíly ještě to tak všelijak dotloukaly. Takže to bylo takové trošku... A tím, že jsem je nesvolal, tak jsem vlastně měl pokoj, a když potom tady začaly ty likvidace a ostatní oddíly musely vydávat majetek a seznamy lidí a kdesi cosi, tak kupodivu tím jsem se toho vlastně ušetřil. Ale bylo to smutné. To je jasné, že by se tam člověk s těmi dětmi rád..., ale jak jsem jim to měl říct?“

„Pokud se týká toho, ten katolický oddíl – víceméně to byla ilegální činnost, ale neušlo to pozornosti, takže se se mnou už od toho mládí nesl přes tu obchodní akademii, přes vojnu taky, přes všechna další zaměstnání posudek ,nábožensky zatížený‘. Tím pádem jsem třeba neměl nárok na nějaký vyšší postup a nějaké ohodnocení. To bylo tohle. A taky v jednom případě si nás tam postupně volali i na Státní bezpečnost, poněvadž zase ten jeden starší náš bratr, který nás vedl, tajně studoval na kněžství. No, tak pochopitelně na nás udělali nějaké dotazy a vyptávání a sháněli informace. Byl to celkově takový nepříjemný pocit.“

„V roce 1938, když bylo obsazováno pohraničí a ve Varnsdorfu už tam řádili ordnéři, tak tatínek byl nejprve upozorněn, aby do vnitrozemí poslal mne i s maminkou, že tam budou ordnéři řádit, protože tam předtím dělali různé provokace a přebíhali tam i z Německa. Otce nechal předseda okresního úřadu zase zatknout a odvezli ho podobně jako i v jiných místech další Čechy nebo české úředníky do Drážďan, vlastně do Magdeburgu, kde byli internováni v Krystal paláci až do začátku prosince.“