"Jak skončil protektorát, tak všechna munice byla naše. Já jsem dostal taky pokutu za zbraně, rozumíte, protože se u mne našla pistole, já jsem střílel od 15 let. No a to se vzala ta munice, vzal se ten tyčinkový prach z nábojů, to se zapálilo vpředu a vzadu jste na to šlápla, a to byste viděla, jak to lítalo krásně, to byly ohňostroje, to byla pohádka! Pak jsme to zapalovali v takovém lomu, tam jsme rozdělali oheň a tam jsme to naházeli. A ten jeden kolega, když jsme skončili, tak měl úplně propálené oblečení, a když se vrátil domů, tak hrozně dostal."
"Já jsem dělal [v roce 1968] rušičku. Náčelník spojovací nechal obsadit kasárna, a když jsme to zachytili, tak on tam poslal radistu. A Rusáci vysílali nějaké kódy a my jsme jim ty kódy opakovali a oni nevěděli, který ten kód je správný."
"No a já jsem v 17 letech utekl. Já jsem byl mladý kluk, a když jsem potřeboval boty, tak na to nebylo, tak jsem šel darovat krev a za to dárcovství jsem si ty boty koupil. A pak jsem utekl a to se nesmělo tenkrát bez povolení národního výboru, to nešlo! Já jsem si udělal rolnickou školu zemědělskou a my jsme tehdy mohli chodit na brigádu do hutí. Tak já jsem se přihlásil do hutí na tři měsíce a už jsem se z těch hutí nevrátil a zůstal jsem tady v Severočeském státním statku a nikde jsem se nehlásil, aby mě nedeportovali zpátky. A ten předseda tenkrát chodil po vesnici a vytruboval, že mě nechá přivést v poutech."
František Krotký se narodil 13. června 1934 v zemědělské rodině v Jakubově u Moravských Budějovic. Ve 12 letech zemřel jeho otec a matka musela s pomocí sousedů a příbuzných o deset hektarů půdy pečovat sama. V rámci kolektivizace rodina přišla o všechno a museli platit ve vlastním domě nájem. Pamětník utekl z domova v 17 letech a našel si práci na Chomutovsku. Později nastoupil dráhu profesionálního vojáka a působil jako radista. František Krotký zemřel 23. července roku 2024.