Anna Krpešová

„Rusové přišli a viděli, že po Němcích, kteří utekli, tam zůstala kuchyň i s hotovou svíčkovou. Chtěli do ní něco kyselého, tak jim maminka donesla kysané zelí. A oni to syrové kysané zelí vyklopili do té svíčkové. Když to maminka viděla, mohla se zbláznit, to si pamatuji. Pak se opili a tatínek nás, mě a služebnou Stázinku, odvedl k dědečkovi, protože měl o nás strach. Bylo mi patnáct a Stázka měla asi osmnáct roků. Bylo to děvče krev a mléko. Měli jsme strach, protože byli opilí, ale nepamatuji si, že by mě někdo obtěžoval. Bylo to ale hrozné.“

„Pamatuji si, když nás v březnu zabírali Němci. Na to taky nezapomenu. Když jsme se postavili na schody před barák, viděli jsme dobře na rynek. Jeli od Frýdlantu směrem na Slovensko. Tehdy se z cest neodklízel sníh. Bylo možná více než půl metru vyježděného sněhu. Přijeli na sajdkách, to jsou ty motorky s vozíčkem. Byli nahnutí úplně našikmo. Pořád ty Němce vidím. Měla jsem z nich strašný strach. A k nám potom chodili i gestapáci, protože na Bílé bylo gestapo a na Hamrech, na Ostravačce [hotel Ostravačka], taky.“

„Vždycky když byl nálet, jsme se šli všichni dívat ven. Jezdili k nám do Starých Hamer na letní byt Ostraváci, kteří museli v Ostravě chodit do krytu. Na Hamrech se taky dívali. A tehdy bombardovali Ostravu. Bylo to v poledne. Byli jsme všichni venku a viděli jsme, jak letí letka. Věděli jsme, že jsou to Američané. Z jednoho letadla se zezadu kouřilo. A teď jsem viděla, jak skáčou na Smrk [hora Smrk]. Přesně vím, že bylo poledne, protože jsme utíkali od oběda. Mamka se rozčilovala, ale potom taky vyšla ven. Na Smrk jsme viděli z baráku, když jsme vyšli. A viděli jsme také, jak tam jedou esesmani v autech. Hodně jich [letců] tehdy pochytali. Pilotovi, který skákal poslední, se neotevřel padák a zabil se. Byl pochovaný na Hamrech na hřbitově. O Všech svatých jsme mu tam pak nosili kytky. Potom ho ale vykopali, exhumovali a odvezli.“