JUDr. Karel Ksandr

„Dvě hodiny nato zase rány do dveří. Tatínek otevřel, byla tam ruská, teda sovětská příslušnice sovětské armády a mladej Rusák, mladej důstojník, poručík. Měli dva pytle. V těch pytlech byly potraviny, chleba, mouka, všechno možný, v druhým pytli byl gramofon a gramofonový desky. Ovšem všechny ty desky byly rozbitý, jak to naházeli do toho pytle, to někde sebrali v Mostě, ve městě. To nám teda dali a odešli.“

„Když jsem chodil do německý školy, to byla škola, to si vůbec nedovedete představit, to byla škola jako kasárna. Tam byl vzornej pořádek, vzornej, to teda musím uznat. Ale vztah učitele a žáka byl jako na vojně. Za sebemenší prohřešek tělesný tresty. Já jsem jednou zapomněl, nebo nezapomněl, ale špatně utřel školní tabuli. Ten učitel, většinou byli v uniformě SA, to byla takzvaná Sturmabteilung, to byla hnědá uniforma, rajtky černý, černý stiefel, černý holiny, pochopitelně pásek... Zavolal mě na stupínek, to byl opravdový stupínek, ten učitel seděl nad žáky. On na mě zařval: ‚Ksandr, an die Tafel!‘ ‚Ksandře, k tabuli!‘ Přišel a já měl zrovna ten den školní dozor. To byl jeden člověk, jeden žák, kterej dbal na pořádek ve třídě. A když byla přestávka, tak se chodilo ve dvoustupech, nikdo nesměl mluvit, po chodbách. Ty přestávky byly desetiminutový. Já jsem přišel na ten stupínek a on mi řek: ‚Ksandr, wer hat die Tafel abgewischt?‘ ‚Ksandře, kdo myl tu tabuli?‘ Já povídám, pozdravil jsem Heil Hitler, musel jsem stát v pozoru a on mi říkal: ‚Kdopak utíral tu tabuli?‘ A já jsem říkal: ‚Herr Oberlehrer, das war ich.‘ ‚Pane třídní učiteli, to jsem byl já.‘ On vstal a dal mi dvě takový facky, že jsem hnedle upad. Když jsem přijel domů, tatínek se mě ptal: ‚Co se ti stalo?‘ Já jsem vám, nelžu, měl znát ještě ty prsty na těch tvářích. Ale to by udělal každýmu. Takovej tam byl pořádek, chce se říct, jako za absolutismu.“