Bedřich Kudláč

„Přímý útoky tam nebyly, jedině ti Angličani a Američani, to letěli z Anglie do Německa, začali letět přes Norsko, oni to brali obloukem. A jednou se stalo, že nějaký ten blbec Němec po nich vystřelil, on ten jeden, buď Američan, nebo Angličan, se mu to nelíbilo, se vrátil a pustil to vajíčko na nás. Bombu, temu se říkalo vajíčko. A už to bylo, už jsme plavali. Žádného to nějak nezastavilo, to bylo: ‚Mužstvo, nástup, mužstvo, opustit loď!‘ Tak jsme skákali do vody. Já jsem byl pořád enom v tej škole, tak ten výcvik na tej lodi, na skladači min, už tam buď byly miny položený, nebo ty lodi nebyly, tak jsem se dostal na ponorku. Pro takového sedmnáctiletého kluka to bylo dobrodružství. Třikrát jsem se dostal s tú ponorkú na moře. To byla taková menší, zastaralá, určitě už možná tenkrát, tak nás bylo kolem osmnácti dvaceti lidí, víc ne.“ – „A co jste měl za úkol v té ponorce?“ – „No právě jako učeň toho telegrafisty, to znamená, že vy jste museli na tom sonaru poslouchat zvuky, kdo kde, co se šustne… a sepsat, sepsat to, ale stejně to hlášení bylo všechno zašifrovaný. Vy jste nevěděli, co vám ten druhý píše anebo co vy odesíláte. Všechno zašifrovaný, to byly čísla, nesmyslný písmena a tam byl šifrovací důstojník.“

„Mluvilo se o tom doma, protože Hitler potom už nastoupil k moci a toto. Otec byl sociální demokrat, takže měl aj potíže kvůli tomu. On roznášel, aj ten bratr, ten čtyřiadvacátý ročník, roznášeli letáky proti Hitlerovi. Ve třiatřicátém. No samozřejmě ti Němci na to přišli. Bratr byl v koncentráku, ale přišel dom, přežil to. Potom už jsem byl jako Němec, bylo mně sedmnáct roků. To se stalo tímto, poněvadž sestra se chtěla vdávat. Ona byla dvacátý ročník, chtěla si vzít Němce, to bylo všelijaký papírování a při tom papírování asi se přišlo na to, že je tam chlapec, který by mohl sloužit v německé armádě, a to jsem byl já. Tak přišlo, to bylo 1. 1. 1943, škoda, že jsem si to neschoval… no, nechtěl jsem to schovat, poněvadž tam byl vodotisk s hákovým křížem a tak… našel jsem to po válce, tak jsem si říkal, že to nechám v Německu.“