Vojtěch Kunčík

* 1935

  • „Když jsme se podívali zespodu k muzeu, tak vlevo už stály transportéry. To bylo kolem dvanácté hodiny 17. listopadu a [Pavel Beneš, přítel z Krátkého filmu] říká, víš, dneska je Mezinárodní den studentstva a oni mají strach, protože jednadvacátýho srpna 89 byly nepokoje tady, tak se už sichrují. Proto jsme museli z kanceláří vypadnout – ten průchod uzavřou. Tam bylo Divadlo hudby. V té pasáži byla Vaňhova rybárna, pokud jste někdy slyšeli, tak v Praze na Václaváku byla rybárna. Tak jsme se rozešli a ještě jsme se tam někde dobře najedli a jeli jsme později odpoledne. No, já jsem jel ve vlaku, nějaký cestující poslouchal rádio z Rakouska a říká, že ta demonstrace v Praze se nějak zvrtla nebo tak nějak, prostě že se to změnilo, ten průvod nebo co. Já jsem dojížděl domů a už Svobodná Evropa hlásila, že studenti byli napadeni na Národní třídě pendrekama.“

  • „K prvnímu lednu 1956 jsem byl převelený do Gottwaldova. Ale protože jsem měl před vojnou a ubytování za jízdy v autě nebylo, tak jsem spával v jedné kanceláři, která sousedila s ateliérem. Takže, jak jsem se chlubil, byl jsem k dispozici panu Zemanovi čtyřiadvacet hodin nepřetržitě, poněvadž jsem tam spával. Ráno přišly tetiny z Kudlova, uklízečky, a lomcovaly [se mnou]: ‚Kunčíku, vstávejte.‘ Tak já jsem přehodil deku a šel jsem se do bufetu nasnídat.“

  • „Protože v padesátých letech se postupně zdruštevňovalo, znárodňovalo, ale co s takovým živnostníkem? V Brodě vyhořela ve zbrojovce stolárna a zjistili, že u Kunčíků je hoblovačka úplně nová, tatínek si na to půjčil, na tu hoblovačku-protahovačku. No a přišla milice, přijelo nákladní auto a milou hoblovačku bez náhrady odvezli do brodské zbrojovky. Takže jsem to měl už od té doby, možná to bylo v době, kdy jsem šel na tu školu. A když už jsem vzpomněl tu školu, to se mělo jmenovat vyšší odborná škola, tak fungovaly v každé obci tzv. akční výbory. No a tam někteří soudruzi – jak je možné, že Kunčíkův kluk je na výběrové škole? Díky tehdejšímu řediteli školy, jmenoval se Edvard Vítek, který řekl, místo toho, abyste byli rádi, že se kluk dostal do výběrové školy v Praze, kde se hlásilo pár stovek žáků, tak děláte tohle.“

  • Full recordings
  • 1

    Zlín, 26.04.2023

    (audio)
    duration: 01:58:50
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Zlín, 29.04.2023

    (audio)
    duration: 02:47:50
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Ředitel se ptal, zda má někdo zájem studovat na filmové škole

Vojtěch Kunčík jako produkční ve Filmových ateliérech Gottwaldov (výřez)
Vojtěch Kunčík jako produkční ve Filmových ateliérech Gottwaldov (výřez)
photo: archiv pamětníka

Vojtěch Kunčík se narodil 12. listopadu 1935 v Nivnici. Celý život pracoval u filmu, jako produkční se podílel na ikonických filmech Karla Zemana Cesta do pravěku a Vynález zkázy. Filmové znalosti načerpal ve Vyšší odborné škole v Čimelicích. Jeho otec pracoval jako truhlář, po únoru 1948 byl označen za živnostníka a byla mu milicemi zabavena hoblovačka. Po dokončení školy pracoval Vojtěch Kunčík v Krátkém filmu Praha, poté byl přesunut do Filmových ateliérů v Gottwaldově. Vojenskou službu absolvoval na Slovensku, poté se vrátil zpět do Filmových ateliérů. Mimo to spolupracoval s bratislavskou produkcí, například na Večerníčcích, seriálu Spadla z oblakov, na filmech Kapitán Korda nebo Sirius. Pracoval také v Moskvě na natáčení československo-sovětské komedie Cizím vstup povolen. V 90. letech učil na soukromé střední filmové škole ve Zlíně. V době natáčení v roce 2023 žil v Otrokovicích.