František Kusmič

"A tak jsem tam byl a tam byli esesáci. Říkám, kurňa, to jsem se dostal do čehosi. Tak jsme měli cvičení a já jsem nestačil. Já jsem byl trochu na srdce, měl jsem vadu, tak jsem dejchal, dejchal, a tak mě poslali do Vídně, tam byl nějaký velice dobrý doktor, a ten mi napsal, že tam nemůžu být. Tak jsem se dostal do Valašského Meziříčí, tam jsem byl jako voják a tak jsem se dostal od těch esesáků pryč."

"Nejvíc nás bylo v Huzové, stěhovali nás v osmačtyřicátém roce, v srpnu. Přišli. My jsme nemuseli na nic chytnout. Přišli ti zajatci, co byli v Mikulově, tak všechno nakládali. Já, jak jsem byl v tom Mikulově, tak jsem se dobře znal s místním četníkem. Na dvoře jsme měli hnůj a já jsem říkal tomu policajtovi: ´I ten hnůj si vezmu. A ty keře, co jsou. Říkám, všechno si vezmu.´ A on že, ´Franto, neblbni, šak tam budeš mít dřeva dost.´ ´No co, je to moje.´"