Ing. Josef Kutil

„Když byla malá prasátka, tak ta se prodávala. Zabíjet se mohlo jen načerno, tak pamatuju si teda, že jednou jsme zabíjeli, a to bylo, aby to nebylo slyšet. Tak byl nějaký pohřeb, a když šla ta muzika a bouchali na ten buben, tak se zabíjelo prase.“

„To společné hospodaření bylo asi v tom, že hlavně byl společný výmlat a takové. A oni chtěli, abychom my si kupovali slámu třeba z těch polí, která byla naše a o která se ti rodiče starali, tak nám psali takové nějaké jakoby faktury, bych řekl. Nebo když třeba jsme šli odevzdávat, protože jsme měli napsané... Takhle, my jsme nebyli členové družstva, čili my jsme dostávali předpisy, co se muselo odevzdávat. Do Písnice do družstva se to dávalo. No a tam jsme dali třeba ta prasata nebo cokoliv jiného a automaticky nám nedali žádné peníze. Jenom řekli, že to je ve prospěch družstva, že družstvo to zastavilo.“