Vladek Lacina

„Při veslování jsem si našel svou životní družku – moji manželku Vladimíru. Tu jsem si našel samozřejmě ještě v Blesku, protože armádní střediska jsou čistě mužská záležitost. Po šestileté známosti jsme se v roce 1975 vzali, takže na olympiádu v Montrealu jsem odjížděl jako ženáč a žena čekala mého prvního syna. Veslařská tradice zůstala zachována, žena je také veslařka. Má za sebou také nějaké úspěchy, dokonce část své kariéry reprezentovala. Její přínos mé kariéře je naprosto nenahraditelný, protože mi ji umožňovala i v pozdějším věku, kdy už jsem musel například chodit do zaměstnání. Přebírala řadu rodinných starostí, pečovala o mého prvního i druhého syna. První syn je neslyšící, v tomto smyslu měla dost starostí navíc. Takže ji zařazuju mezi poklady svého života a bez ní bych asi svou veslařskou kariéru nemohl dokončit tak, jak jsem ji dokončil.“

„Otázka dopingu je velice ožehavá. Dnes se opět otevírá s ohledem na úspěchy socialistického sportu. Veslování v té době bylo všemi odborníky i neodborníky – já se považuju za neodborníka – považováno za sport nevhodný pro doping. Byla to kombinace silového a vytrvalostního sportu, kde převažovala spíš vytrvalostní složka. Tehdejší chemické laboratoře si to netroufaly řešit. Veslování bylo považováno za nedotknutelný sport. Nicméně bylo nám nabízeno oficiálně i neoficiálně posílení naší výkonnosti nedovolenými prostředky. Bylo to obvykle pod ,lékařskou‘ kontrolou, ale nevíme přesně, jakým způsobem ti lékaři to kontrolovali. Já i většina mých kolegů jsme to z principiálních důvodů odmítali. A mé soukromé řešení bylo to, že se matka seznámila s jistou endokrinoložkou, jejíž dcera také vrcholově sportovala a byla předmětem dopingového nátlaku. A tato paní doktorka v měsíčních pravidelných intervalech několik let odebírala mou krev a prováděla rozbory. V tomto směru jsem si tím pádem byl jistý, že nikdy nedojde k poskvrnění mé kariéry. Nikdy totiž nebylo vzhledem ke kolektivnímu stravování jisté, zda nedochází k dávkování anaboliky nevědomky. A toto byl jediný a myslím, že dost účinný způsob, jak tomu zabránit.“