Anna Lednická

„Jan Lednický 8 let, Magda Krajíčková 5 let, Antonín Lutonský 3 roky, Marie Hábová 5 let, Vladimír Ševeček 6 let, Vladislav Lednický 6 měsíců. Návštěvy byly povoleny minimálně, a to na základě povolenky z toho vězení, a když byl někdo zavřítý delší dobu, tak byla návštěva jedenkrát za měsíc, a když byl kratší dobu, tak byla návštěva rychlejší. Laděk třeba když byl půl roku a byl mladistvý, tak byla návštěva co tři týdny.“

„Do Jáchymova se mohlo jezdit na návštěvu co tři měsíce. A balíčky byly to samé, jedenkrát za měsíc se mohl poslat balíček. A nebo jedenkrát za měsíc nějaká ta vánočka. Já jsem na to doplatila, protože: my jsme prakticky spolu chodili, než ho zavřeli, toho Laďka, to ještě musím upozornit. Takže o nás se vědělo, že mezi náma je jakýsi vztah. A když ho zavřeli, protože jsme se dost stýkali, tak jsem měla strach, že mne přivřú také, ale nedošlo k tomu. Ale dostalo se oznámení do banky, že mám styk s tím kriminálníkem, no ale banka to celkem vzala rozumně a nedělala z toho žádnou vědu. Akorát co bylo nejhorší, bylo ve Vizovicích na radnici, radnice psala posudky jak do banky do Zlína, tak na Laďka do toho kriminálu, nebo potom, když se vrátil z kriminálu aj do toho zaměstnání. On nedostal zaměstnání, když se vrátil z kriminálu, on měl dostat zaměstnání ve Vizovicích... On totiž študoval konzervárenskou školu a z té konzervárenské školy ho vyloučili a byl zaměstnaný u Singera. Singer ho propustil, to byly tehdy lihovary, slovácké lihovary, ti ho propustili a z Vizovic dostal posudek, že je nežádoucí pro Vizovice.“