Milena Ledvinková

* 1928

  • "To muselo být rychlý, protože den před, si pamatuju, že z kovárny přišel za tátou jeden a povídá hele Pepíku, řekni nám pravdu, ženský byly v Pěnej nakoupit a oni je stěhujou. Řekni nám pravdu, co je na tom. A táta říká, my jsme o ničem nevěděli. A jenom se vystěhovali, ještě nebyli z Buku pryč, už tam byl nějakej švec, už zabíral pod školou barák, ten to musel vědět, a byl to velkej komunista..."

  • "Tak jsme nechali všeho a balili jsme. Knížky, co byly český knížky, se to dávalo nějakýmu sedlákovi Nutilovi, přijel s vozem a všechno to odvážel do Hradce."

  • "Naši šli poslední do JZD, protože oni jim dali nejhorší, až... to byl samý kámen, víte, co se nadřeli? Všechen kámen tam sebrala mamka, protože táta potom chodil už jako zedník sem do práce. Vždycky přišel domu, mamka napsala lístek: ,Jídlo máš v troubě', a já jsem tam a tam. To bylo... to musela dodávka mléka, dodávka vajec... a když krávy tolik nedojily, tak to byla pokuta a to už nemohli snést..."

  • Full recordings
  • 1

    Buk, 10.10.2023

    (audio)
    duration: 01:42:06
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Jindřichův Hradec, 17.01.2024

    (audio)
    duration: 01:24:55
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Mám zaděláno na chleba, jděte tam a upečte ho

Milena Ledvinková v roce 1948
Milena Ledvinková v roce 1948
photo: Archiv pamětníka

Milena Ledvinková se narodila 6. srpna 1928 v jihočeské obci Buk, která za války připadla do Sudet a pamětnice v ní prožila nejen válečná léta, ale i následný odsun německého obyvatelstva. Jako malá poslouchala vyprávění dědečka o zajetí v Rusku, sama má vzpomínky na radostné dětství, kdy spolu žili Češi i Němci bez problémů, děti si hrály společně. V říjnu 1939 zažila obsazení Buku německým vojskem. Na rozdíl od některých českých rodin oni neodešli a zůstali v Sudetech. Milena Ledvinková musela do německé školy, později na německou měšťanku a poté byla nasazena v zemědělství a u jedné německé švadleny. Rodina za války opatrovala knihovnu Pošumavské jednoty, což byl spolek, který udržoval povědomí o české menšině mezi německým obyvatelstvem. Po válce zažila odsun, přišla o nejbližší kamarádku, s kterou se ani nestihla rozloučit. V padesátých letech musela rodina vstoupit do jednotného zemědělské družstva (JZD), odevzdala tam své dva hektary polí. Pamětnice pracovala jako švadlena, v roce 1952 se vdávala, vzápětí se narodily děti, dcera a syn. Muž Václav Ledvinka byl klempíř, který si dodělal průmyslovou školu a dělal mistra na stavbách. Rok 1968 je zastihl v cizině, emigrovat ale nechtěli. Milena Ledvinková žila v roce 2024 v Jindřichově Hradci, v Buku má rodina stále svou chalupu.