„Nikdo, nikdo nechtěl o válce povídat. Každej říkal, nedej Pánbůh, abysme se toho dožili, to je hrůza. Není dohromady co jíst. Nevíš, jestli tě někdo nezastřelí, jestli ti někdo granátem nepodpálí chalupu. Nevíš, kam ta fronta bude postupovat nebo ustupovat. Prostě ty lidi nechtěli o světové válce, kterou prožili sami na sobě, vůbec povídat.“
„Já jsem se vrátil z Jindřichova Hradce odpoledne domů vlakem, fakt byl ten, že byli u nás gestapáci. Bylo to v roce 45 na konci války. Hledali nebo chtěli vědět, kde je vysílačka Hlasu Ameriky nebo Volá Londýn. Ta byla v obci za Počátkami ve sklárnách, tam byla věž. Na věži byla přijímačka. Já jsem přijel ze školy a byli tam gestapáci. Dostal jsem pár facek, jestli nevím, kde je vysílačka. Já povídám, že ani nevím, co to znamená. Ptali se táty, a když zjistili, že je hluchej, tak vzali jeho mladšího bratra Karla. Šli k němu, my jsme se potom dodatečně dozvěděli, že ho sebrali. Pak k nám přišel papír, že je mrtvej a zahynul v plynu v Terezíně, i když jsme nebyli Židi. V Terezíně byla drtivá většina Židů, ale byli tam i další. Ty, které sebrali Němci, tak je tam dali.“
František Lehejček se narodil 28. října 1927 v Počátkách na Vysočině. Jeho otec byl legionář, bojoval v Rusku a do Československa se vrátil v roce 1922 přes Spojené státy americké. Rodina pamětníka se za druhé světové války patrně podílela na ukrývání vysílačky do Londýna. V roce 1945 ji vyslýchalo gestapo a zatklo strýce, který následně zahynul v Terezíně. František Lehejček spolu s ostatními hochy z Počátek nosil pravidelně jídlo partyzánům ukrývajícím se v okolních lesích. V roce 1945 odmaturoval na obchodní akademii, přestěhoval se do Prahy a pracoval v podniku Výtahy a stroje. Pamětník byl ženatý a měl dvě děti. Zemřel 3. března 2016.
