Samuel Machek

* 1932

  • „Bylo to dopolední představení a byla tam nějaká strašně blbá sovětská hra, kde byli rozčilení komunisti a bojovalo se za komunistické ideje. Bylo to hrozný. My z těch dvou škol, co jsme tam seděli, jsme mluvili nahlas a pokřikovali jsme na herce. Já ne, my jsme byli opatrní s bráchou, my jsme věděli, že by to mohlo mít špatného konce. Někteří kluci byli takoví nezodpovědní a nahlas kecali. Když ten člověk v rozčilení, ten herec, odhodil klobouk: oni mu říkali: ‚Hele, ztratil jsi klobouk!‘ Najednou se to rozsvítilo, celý hlediště se rozsvítilo, přišli tam estébáci, všechny nás začali vyšetřovat, legitimovat. A bylo to. Nám bylo šestnáct let a vyšetřovalo se. My jsme měli takového blba třídního, já už jsem zapomněl, jak se jmenoval, byl to hrozný komunistický blbec. Zbylo nás ve třídě šestnáct, čtrnáct bylo vyloučeno.“

  • „Devátého května, když bylo asi osm devět hodin ráno, tak jsme šli Mezibranskou dolů směrem k Muzeu. Po pravé straně nad Muzeem jsou kandelábry, po levé straně je ulice, a je tam taky takový zvýšený pruh, nevím, jestli je to tam ještě teď, asi jo. Tam byl takový zvýšený silniční pruh a tam byly sovětské tanky v té době už, zaparkovaný. I sovětští vojáci. My jsme viděli, že se tam u těch kandelábrů něco děje, byly tam shluky lidí, tak jsme šli blíž, co se děje. Ono se tam trochu kouřilo. Zjistili jsme, že tam jsou nějací lidé přivázaní, tak jsme se trochu vyptávali a oni říkali, že to jsou esesáci. Upalovali je. Koukali jsme až do konce. Dostali naftu od těch sovětských vojáků. Ono to kouřilo. Kdyby je zapálili benzínem, tak by shořeli hned. Ono to trvalo trochu dýl, protože sovětský tanky jsou na naftu, to není na benzín. Němci měli tanky na benzín, ale Rusové měli ty jejich téčka na naftu. Takže je prostě upálili. Tak jsme se koukali do konce, my jsme byli zvědaví. Potom, když z nich byli škvarky, tak je nějací lidi odnesli. Tam byla taková nádrž, jak je tam teďka park, tam byla požární nádrž a ty škvarky z těch čtyř nebo pěti lidí, údajně esesáků, hodili do nádrže.“

  • „Pamatuju si na to přesně, když přišli Němci, tak jsme stáli na ulici, oni tenkrát ty Němci jeli nahoru Žitnou ulicí. To si pamatuju přesně, tenkrát nebyla jednosměrná, a oni táhli od Karlova náměstí, ty kolony Němců. A my jsme stáli na rohu a lidi nadávali, brečeli, svírali pěsti a tak dále. Oni jeli ty KD bojový a motocykly se sajdkárama. To se tam Němci táhli. My jsme stáli na ulici s bráchou. Ale pak musím říct, že se ty Němci chovali celkem slušně, protože my jsme byli tenkrát blonďáci, modrý oči jsme měli a kolikrát se stalo, že jsme jim asi připomínali jejich děti, tak nám kolikrát dávali třeba i nějaké bonbony. Tenkrát, když přišli Němci, když byli v Praze. To byli obyčejný wehrmachťáci, žádní esesáci, to byli otcové od rodin, obyčejní vojáci.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 16.01.2023

    (audio)
    duration: 02:01:57
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 23.01.2023

    (audio)
    duration: 02:05:18
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Vždycky jsem dělal tak, abych se nenamočil s komunistama

Samuel Machek na maturitní fotografii, 1951
Samuel Machek na maturitní fotografii, 1951
photo: Archiv pamětníka

Samuel Machek se narodil 29. dubna 1932 v Ústí nad Orlicí Anně a Otakarovi Machkovým. Od čtyř let žil s rodinou v Žitné ulici v Praze, kde měli krejčovský salón. Tam zažil německé obsazování Československa v březnu roku 1939. V posledním roce války Machkovi několik měsíců skrývali napůl židovského mládence Jana Chobotského, který unikl z pracovního tábora v Bystřici u Benešova. Během Pražského povstání třináctiletý Samuel Machek pomáhal stavět barikády. V těchto dnech byl svědkem toho, jak Čechoslováci ubili železnou tyčí vzdávajícího se německého vojáka. Ráno 9. května viděl, jak jiná skupina zaživa upálila údajné příslušníky Schutzstaffel (SS) u Národního muzea. Po válce vstoupil do Junáka. Roku 1947 nastoupil na obchodní akademii, kterou ukončil v roce 1951. Ve stejném roce jeho bratr Otakar Machek poskytl úkryt Rudolfovi Holatovi, spolupracovníkovi americké zpravodajské služby. V roce 1956 byl Otakar Machek odsouzen na pět let odnětí svobody, odseděl si tři a půl roku. V letech 1952 až 1954 sloužil Samuel Machek na vojně v Plzni. Od roku 1954 pracoval v dopravním oddělení podniku Stavby silnic a železnic. Od roku 1970 pracoval jako taxikář. V roce 2023 žil Samuel Machek v Praze.