Samuel Machek

„Devátého května, když bylo asi osm devět hodin ráno, tak jsme šli Mezibranskou dolů směrem k Muzeu. Po pravé straně nad Muzeem jsou kandelábry, po levé straně je ulice, a je tam taky takový zvýšený pruh, nevím, jestli je to tam ještě teď, asi jo. Tam byl takový zvýšený silniční pruh a tam byly sovětské tanky v té době už, zaparkovaný. I sovětští vojáci. My jsme viděli, že se tam u těch kandelábrů něco děje, byly tam shluky lidí, tak jsme šli blíž, co se děje. Ono se tam trochu kouřilo. Zjistili jsme, že tam jsou nějací lidé přivázaní, tak jsme se trochu vyptávali a oni říkali, že to jsou esesáci. Upalovali je. Koukali jsme až do konce. Dostali naftu od těch sovětských vojáků. Ono to kouřilo. Kdyby je zapálili benzínem, tak by shořeli hned. Ono to trvalo trochu dýl, protože sovětský tanky jsou na naftu, to není na benzín. Němci měli tanky na benzín, ale Rusové měli ty jejich téčka na naftu. Takže je prostě upálili. Tak jsme se koukali do konce, my jsme byli zvědaví. Potom, když z nich byli škvarky, tak je nějací lidi odnesli. Tam byla taková nádrž, jak je tam teďka park, tam byla požární nádrž a ty škvarky z těch čtyř nebo pěti lidí, údajně esesáků, hodili do nádrže.“

„Pamatuju si na to přesně, když přišli Němci, tak jsme stáli na ulici, oni tenkrát ty Němci jeli nahoru Žitnou ulicí. To si pamatuju přesně, tenkrát nebyla jednosměrná, a oni táhli od Karlova náměstí, ty kolony Němců. A my jsme stáli na rohu a lidi nadávali, brečeli, svírali pěsti a tak dále. Oni jeli ty KD bojový a motocykly se sajdkárama. To se tam Němci táhli. My jsme stáli na ulici s bráchou. Ale pak musím říct, že se ty Němci chovali celkem slušně, protože my jsme byli tenkrát blonďáci, modrý oči jsme měli a kolikrát se stalo, že jsme jim asi připomínali jejich děti, tak nám kolikrát dávali třeba i nějaké bonbony. Tenkrát, když přišli Němci, když byli v Praze. To byli obyčejný wehrmachťáci, žádní esesáci, to byli otcové od rodin, obyčejní vojáci.“