Eva Malá

"Můj strýc Radek byl zavřený ve Rtyni v Podkrkonoší, v Jáchymově, a nevím, kolik ještě věznic vystřídal. Jako děti jsme s babičkou a s dědečkem za ním jezdili, protože děti se nepočítaly. Mám dojem, že to musela být Rtyně, protože jsme šli lesem. Vím, že tam byly bunkry a dostali jsme se k dřevěným barákům. Když jsme tam přišli a když na nás přišla návštěva, tak nás do jednoho toho dřevěného baráku dovedli. Byl dlouhý a v prostředku byl rozdělený prkny a po určitých částech v tom dřevě byla vyříznutá okýnka a k jednomu tomu okýnku nás dovedli. Přivedli Radka, z každé strany bachař, Radek vprostřed, my na druhé straně. Tak jsme se s ním mohli aspoň vidět a babička s dědečkem se s ním mohli pobavit. Byli jsme malincí, takže nám viděl snad akorát hlavu."

"Za pár dnů, když jsem přišla domů ze školy, tak hned u domovních dveří, jak jsem je otevřela, stál pán v dlouhém kabátu. Když viděl malou holku, tak mě nechal, neptal se mě na nic. Šla jsem po schodech nahoru do bytu, kde bydlela moje babička s dědečkem. A jak jsem šla, tak jsem koukala. Byly tam obrázky na chodbě, každý měl ceduličku. Pak jsem přišla do jejich pokoje, tam taky všude cedulky, u knížek cedulky. Mně to přišlo, jako když jsem byla na dětském karnevalu a dávali tam tombolu, co jste vyhrál. To byly lístečky jako od šatny. Přišlo se na to při uhašení továrničky – tak tam našli dokumenty ze Sokola, které můj dědeček schoval před Němci. Tak tam byly někde v podlaze, a taky materiál, který schoval taky před Němci. Doba se ale vyvíjela jinak, že už to tam v padesátých letech zůstalo. Přišli na to při požáru a dědečka zavřeli taky. Takže moje babička měla zavřeného syna a měla zavřeného manžela."

"To byl tábor nucených prací. A já jsem se v téhle době, kdy byl otec zavřený, v padesátých letech, narodila. Tudíž jsem měla i ve svém rodném listě napsáno v kolonce otec: toho času v Táboře pro nucené práce Mírov. A to pro mě byla vizitka už na celá školní léta i mou mladost, protože rodný list potřebujete jak do školy, tak u spousty dalších věcí. Takže si každý jen přečetl, že mám otce ve vězení, nikoho nezajímalo, jestli to byl člověk, který bojoval za náš národ, nasazoval každý den pro nás mladý život. Spíš každý se přikláněl k tomu, že asi někde něco provedl, nebo že byl třeba i zloděj a podobně."