František Mališka

„Prvního října 1955 jsem narukoval na vojnu. Já jsem do té doby nevěděl, kam půjdu, jen jsem dostal povolávací rozkaz. Sraz byl v Šumperku u okresní správy armády. Pak jsem v Šumperku ukázal rozkaz a oni jen řekli, do kterého mám nastoupit vagonu. Pak jsme putovali. Druhý den ráno jsme zastavili ve stanici Volary, okres Prachatice. Na peroně bylo plno četařů a desátníků, seřadili nás. A šli jsme pochodem do kasáren. Tam bylo napsáno: ‚Vítáme vás.‘ Když jsme prošli bránu a otočili se, stálo tam: ‚Už vás máme.‘ Tak jsem nastoupil k Pohraniční stráži.“

„To byl kluk, který na sousední rotě sloužil jako záklaďák. Pak přecházel do Německa. On věděl, že tam jde každou hodinu hlídka, že kontroluje horní pás, že si musí svítit, že každá druhá hlídka je se psem. Tak šel za hlídkou k pásu. Jak přešla ta se psem, tak přeběhl pás. Šel asi sto padesát metrů za hlídkou. Když si posvítila, neviděla ho, protože si lehl. Věděl, že když půjde za hlídkou, nevyrazí ostatní. A tak šel za ní, ta přišla až sto metrů před drátěný zátaras. Tam byla další hlídka. Samozřejmě vykouřili cigaretku, pokecali a pak šli kolem drátů k sousední rotě. Když byli na půl cesty, na rotě vystřelili signál, že je poplach. Tak oni šli překontrolovat drátěný zátaras a viděli, že je udělaný zkrat na elektrickém vedení. On udělal zkrat, aby bylo vedení vypnuté. Přešel na druhou stranu, došel dolů k potoku, pak přes most a tam už byla německá pohraniční stanice. Za chvilku tam přijeli Američané a odvezli ho.“