Vlasta Maněnová

"Za prvé Olga byla zvyklá se odmalička starat. Starala se o děti svojí sestry Jaruny a prostě byla zvyklá se starat a měla úžasnou takovou tu emoční inteligenci. Ona lidi nelitovala, ale dovedla pomáhat. Vezměte si, jaký byl dřív vztah k postiženým lidem. Schovat je. A těm lidem ona vlastně pomohla na veřejnost. Vím, že obrovským stimulem třeba bylo to, co se stalo Honzovi Kašparovi. Vím, že tam to zafungovalo a že to možná mělo takový prvotní impuls, že byl po tom úrazu. Ale i kdyby se to tomu Honzovi nestalo, tak Olga by si našla třeba něco jiného, ale rozhodně by si našla charitativní projekt, který by byl smysluplný. Olga to pomáhat druhým měla v sobě. Ale bez toho, že by čekala nějakou odezvu, nějaký úspěch nebo nějaké ovace. Prostě pomáhala. Já třeba jsem několikrát byla svědkem, když Vašek dostával ty různé ceny jednu za druhou. Měl síň slávy, kde to bylo. Každá ta cena byla spojená s určitým finančním obnosem, a ne malým. A ona říkala: 'Toto teď dostaneš, ale to další mi dáš na postižené.'"

"Já nevím, to hrozilo i nebezpečí. Já se třeba pamatuju, když byla prezidentská volba, tak my jsme byli na Hrádečku s celou rodinou. Tonda mi to i tajil, ale chodily anonymy, že v den volby Hrádeček vyletí do povětří. Takže Tonda v té době, v takovém tom mezičase, vlastně hlídal Hrádeček. On tam spal. Nebudu říkat, že se tam nebál, to se tam i bál, ale byl tam a hlídal tam. A když byla ta volba, tak jsme tam byli vlastně s celou rodinou. A teď si právě na to vzpomínám. Nedá se to jinak říct, že jsem byla blbá. My jsme tam byli, koukali jsme na Hrádečku na televizi na tu volbu, byli jsme celí šťastní. A v rámci toho tam s námi byli nějací dva chlapi. No určitě to byli estébáci. Prostě dva chlapi, kteří se tam vetřeli, snad pod záminkou, že budou taky tedy hlídat Hrádeček, aby se tam něco nestalo. No a my jsme šťastní sledovali volbu prezidenta republiky. Byli jsme v euforii. Nás ani nenapadlo, že třeba by se to někomu nemuselo líbit. Neskutečná naivita dneska, že by někdo nemohl souhlasit s tím, že se Václav Havel stane prezidentem. A vím, že ti chlapi tam seděli. Dodneška nevím, kdo to byl, a tvářili se opravdu značně kysele. A mně to přišlo strašně divné, že se někdo neraduje. Máte radost, že to takhle všechno dopadlo."

"Prostě dostala jsem se do programu na švýcarské klinice do homeopatie. To tenkrát byly věci, které tady byly naprosto zakázáné. Nicméně se povedlo to, že já jsem ta homeopatika dostávala. Ale neštítili se vydírat mého muže přes moje zdraví. A tenkrát taky když byl Tonda u výslechu, byl pořád lámaný, aby donášel na Václava. Lámali ho a říkali: 'Dobře, když nám budete dávat informace o tom Vaškovi nebo se upíšete, tak my vaši ženu pošleme do SANOPSU.' Což bylo naprosto hnusné. A to jsou situace, které jsou někdy i neřešitelné. Já o tom ani nechci mluvit. Tenkrát jsme se nepodělali ani jeden, ani druhý. Takže takové to pouto na ně bylo velké. Anebo já nevím, jestli jsme my měli na ně donášet nebo tak něco. To by nás vůbec nikdy ani nenapadlo."