Fred Matal

„Přišel rok 1948 a v akademii začali propouštět důstojníky, kteří bojovali na západní frontě. V hodinách osvěty jsem to kritizoval. Ptal jsem se, proč vyhazují lidi, kteří bojovali za naši svobodu. Došlo to tak daleko, že mě z vojenské akademie vyhodili. Byl jsem degradovaný před nástupem celé roty. Velitel mi strhl nárameníky. Měli jsme dva proužky, protože jsem byl ve druhém ročníku. Z toho druhého ramene se mu to moc nepovedlo.“

„Chodili jsme na faru, kde jsme dostávali příkazy někam zajít nebo něco zjistit. V lese v Hranicích, v oblasti pohoří Maleník, bylo za války skladiště munice. Vozilo se to tam z hranického nádraží nákladními auty. Bydleli jsme nedaleko. Vzal jsem třeba konvičku, nasbíral nějaké maliny nebo jahody, a šel jsem co nejblíž k tomu skladišti. Stáli tam vojáci, kolikrát mě chytili a říkali, že tam nemám co dělat, tak jsem rychle utíkal pryč. A druhý den jsem páteru Bartošíkovi hlásil, jak to tam vypadá, jestli munice přibylo.“