Josef Merhaut

* 1959

  • „Přišel jsem na práci a na velkých dveřích byl napsán papír: ‚Nechoďte na práci, Ceausesco padl, budeme svobodní!‘ To jsme přečetli. Kolem šel inženýr, viděl papír a strhnul ho. Všichni jsme se radovali, byla velká radost, nikdo nevěděl, co nás čeká. V Moldavě, ve městě, chodili s megafonem a už se křičelo, organizovalo nové vedení a tak dále... Ani jsem nestihl ten den dojít domů, až po dvanácté hodině. Místo abych přišel ve čtyři, přišel jsem ve dvanáct v noci a všude se slavilo. Všude se pálily dokumenty, to mě nejvíc mrzelo, že nějaký blbec vlezl do knihovny a spálil všechny dokumenty o knihovně. Když jsem to převzal, tak nic jsem nenašel, ani o kulturáku, ani o knihovně. Spálili to venku před budovou. Všude se pálily dokumenty a komunistické knížky. Byla to radost, ale není to dnes takové, jak jsme si mysleli.“

  • „I můj táta s tím měl problém, protože mu zakázali, aby hrával na zábavách. Udržoval zábavy a svatby třicet roků. Přišel milicant, pamatuji si to jako malý kluk, měl vysoké černé boty a pravítko, kterým se plácal. Tam tátovi tloukli do hlavy, že ho s tím zničí, když se neupíše do družstva, aby se udělal i komunistou a zapsal do komunistické strany. Tolik na něho tlačili, až ho nenechali a jednu dobu nehrál. A nakonec mu nedovolili, aby si koupil dřevo pro zimní dobu. Až ho do toho svedli a musel se zapsat. A pak měl klid. Pořád si s nimi nadával, nesnášel je, vyčítal jim. Ale byl tam zapsaný a měl klid, už ho do ničeho netlačili.“

  • „Má žena o tom vypráví, že když byla ve škole, u ní to bylo ještě horší. Na moji dobu to bylo špatný, ale u ní ještě víc, je o sedm let mladší. Byla mše svatá za jejího tátu, umřel brzy, když měla asi čtrnáct. Šla zahradami do kostela a nějaká bába sousedka ji viděla a práskla ji. U ní bydlely učitelky. Druhý den ji učitelka sešlehala, našupala jí klackem, proč šla do kostela. A mezitím se stalo, že jí prasklo slepé střevo. Odjela do nemocnice, ne z toho, že jí našupala, ale prostě se to tak stalo. A když přišla do nemocnice na operaci, doktoři viděli, že je sešupaná. Ptali se jí proč. Všichni se báli a nechtěla říct. Nakonec řekla, že jí to udělala učitelka.“

  • Full recordings
  • 1

    Svatá Helena, Rumunsko, 20.10.2021

    (audio)
    duration: 01:18:25
    media recorded in project Paměť Banátu
Full recordings are available only for logged users.

Milicant tátovi tloukl do hlavy, že ho zničí

Josef Merhaut, r. 1978
Josef Merhaut, r. 1978
photo: archiv pamětníka

Josef Merhaut se narodil 7. března 1959 v Gerníku, české vesnici v rumunském Banátu. Jeho předci sem přišli údajně ze Zdic na Berounsku ve druhé polovině dvacátých let 19. století. Krom práci na polích a v lese se předci věnovali také muzice. Pamětníkův otec Josef Merhaut starší byl místním knihovníkem, harmonikářem a roky odolával nátlaku místních komunistických činitelů. Odmítal vstup jak do komunistické strany, tak do zemědělského družstva. Vyhrožovali mu zničením, zakázali mu vystupovat po muzikách, a když nepomohlo ani to, odepřeli mu odkoupení dřeva na zimu. Na přání otce pamětník absolvoval roku 1977 střední železniční školu v Temešváru a posléze obdržel povolávací rozkaz k povinné vojenské službě, během které střežil objekt rafinérie nedaleko města Konstance. V závěru své služby byli prý všichni vojáci nuceni vstoupit do komunistické strany Rumunska. Pamětník se oženil ve 25 letech, jeho manželku Marii v dětství fyzicky napadla rumunská učitelka proto, že se měla účastnit mše svaté. Josef Merhaut pracoval od začátku 80. let v nedalekých dolech v Nové Moldavě jako mechanik. Od začátku roku 1990 je v Gerníku zaměstnán jako pracovník knihovny a správce kulturního domu (říjen 2021).