Nepotřebujeme jen usmířit, ale i vyléčit rány
Download image
Margaretha Michel se narodila 1. září 1944 v Litoměřicích do německé rodiny. Její otec Franz Stiebitz byl funkcionářem v Sudetoněmecké straně a za války poslanec říšského sněmu. Po válce byl odsouzen za velezradu a v prosinci 1945 v Litoměřicích popraven. Naopak dědeček z matčiny strany, Adolf Pokorný, byl držitel osvědčení antifašisty, který po válce a odsunu spolupracoval s mnichovským Rádiem Svobodná Evropa. Matka Margaretha vystudovala před válkou medicínu v Praze, od května 1945 byla jako lékařka nasazena v internačním táboře pro Němce v Roudnici na Labem. Malá Margaretha byla od roku 1945 v péči prarodičů Pokorných, jimž zabavili jejich rodový mlýn. Před odsunem v říjnu 1946 s nimi byla dva týdny v táboře pro vysídlence v Litoměřicích, poté odvezena transportem do bavorského Landshutu, odkud je přidělili do obce Weihmichl. Tam chodila Margaretha na základní školu a poté se dostala i na gymnázium v Landshutu. Do roku 1969 studovala na vysoké škole v Erlangenu učitelství v oborech zemědělství, chemie a biologie a poté vyučovala na škole v bavorském Pegnitzu. Tam poznala manžela a narodily se jim tři děti. Ve svém zaměstnání ve škole se Margaretha vždy snažila rozšiřovat povědomí o historii střední a východní Evropy a organizovala různé školní výměny s českými školami. V osmdesátých letech vstoupila do sudetoněmeckého landsmanšaftu jako představitelka generace a proudu, které chtěly v prvé řadě zlepšit česko-německé vztahy. Od roku 1989 pravidelně jezdí do Česka, kde má řadu příbuzných a známých. V letech 2019-20 úzce spolupracovala s Post Bellum na uchování vzpomínek českých Němců a pamětníků odsunu v rámci projektu Odsunutá paměť.
