Marie Mikolášková

* 1929

  • „U nás bylo strašně německých uprchlíků. My jsme od Vánoc nechodili do školy a ve škole byli ti uprchlíci. Tam byli starý lidi, mladý holky a mladý ženský s malými dětmi, byli v té škole. Tam si i vařili, všechno. A oni tam za nima začali chodit Rusové a ty ženy se jich bály. Oni si je Rusové, ty holky, vodili po stodolách. A tak je schovali do slámy pod hlavu, jak spali, a oni na to zase přišli. A tam byli tři kněží. A na faře byly mříže v oknech. A teď my jsme se v noci probudili a takový křik: ‚Pomoc! Pomoc!‘, on tam jeden kněz uměl rusky a křičel i po rusky to. Ti Rusové se tam dobývali, věděli, že ty holky ten farář schoval, že je vzal na tu faru. Tak se tam dobývali. Já vím, že tatínek říkal: ‚Ležte, máme nízký okna, kdyby se sem náhodou trefili. Ani nezvedejte hlavy!‘ A přelezl po čtyřech silnici a dostal se na četnickou stanici. No a šli. U jednoho sedláka byl ubytovaný ten generál nějaký, nebo co to bylo, nějaký ten od vojska, ten velitel. A tak ho vzbudili a řekli mu... oni tam stříleli pak na té faře do oken, když se tam nemohli dostat. No tak on to zarazil všechno, dopadlo to dobře. Ale to jsem měla strach vždycky o tatínka.“

  • „Pak ho přivezli do Chrášťan. Byla neděle, lidi se vyvalili, tolik lidí z kostela, a jemu tam dali na to prostranství bedničku. Na to ho postavili a na krk mu dali ceduli: ‚Jsem zrádce národa.‘ A ta Máňa Marhounů, to byli naši sousedi a tatínek jí zemřel v tom koncentráku v Osvětimi. Tak ta si před něj stoupla a ta mu nadávala, před těma lidma, ona se nebála a říkala: ‚Ty vrahu, tys mi zabil tátu!‘ No bylo to, lidi plakali a nepomohl si žádnej. Tak toho tam přivezli jenom na chvilku, policie, a pak ho odvezli do těch Budějovic. A ji odvezli, zůstala tam sama, byla to Němka. Tak ji odvezli do Koloděj na státní statek, tam uklízela krávy. A ona je podvedla, řekla jim, že nemá co na sebe, že je jí zima a potřebuje si dojít do Chrášťan pro oblečení, do bytu, tak ji pustili. A ona šla přes řeku, jak byla zamrzlá a byly tam díry pro ryby, tak tam skočila a utopila se. Viděla, že už je konec. Když už on taky nebyl.“

  • „Oni se mu lidi vyhýbali a báli se ho. Ono to pak vypuklo, když se to stalo v těch Lidicích, tak pak za týden měla vedle ve vsi pohřeb malá holčina, umřela na záškrt. Tam je takový zvyk, že z těch okolních vesnic se pochovává do Chrášťan na hřbitov a do kostela. A on ten průvod s tím pohřbem šel. A ráno před tím pohřbem přijelo několik nákladních aut s esmanama a byly na nich velké plechové sudy. To jsme nevěděli, co je v nich, ale pak zjistili, že to byl benzín a že měly být Chrášťany jako Lidice. Že on udal, že mají lidi zbraně tam. A tak oni začali ty zbraně hledat. Chodili od baráku k baráku a kuchali do matrací a do sena, hledali zbraně.“

  • Full recordings
  • 1

    Bechyně, 19.02.2023

    (audio)
    duration: 01:31:48
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Bechyně, 14.03.2023

    (audio)
    duration: 01:12:45
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Nejdřív odvezli ze vsi zvony a hned po nich všechny Židy

Marie Mikolášková, 20 let, rok 1949
Marie Mikolášková, 20 let, rok 1949
photo: Archiv pamětníka

Marie Mikolášková, za svobodna Zemanová, se narodila 23. prosince 1929 v Chrášťanech u Týna nad Vltavou v rodině kováře Františka Zemana. Zemanovi se přátelili s místní židovskou rodinou Springerových. V době, kdy se výrazně omezila práva Židů na území Protektorátu Čechy a Morava, jim Marie i celá její rodina pomáhaly. Na konci války byla svědkem násilného chování sovětských vojáků-osvoboditelů. V roce 1951 se vdala za Miroslava Mikoláška a společně vychovali dva syny. Jako silně věřící si svou víru uchovala i v časech komunistické totality. Kvůli její víře měl její syn problémy s přijetím na vysokou školu. Ona sama má ukončenou pouze obecnou školu, vyšší vzdělání nezískala. Celý život pracovala jako kantýnská v podniku Silon v Sezimově Ústí, v důchodu si přivydělávala jako uklízečka na základní škole v Chrášťanech. V roce 2023 žila Marie Mikolášková v domově pro seniory v Bechyni.