Ivo Mludek

„Bylo pro mne otřesným zážitkem sledovat, jak moji vrstevníci, kteří teď ještě museli vytírat podlahu tkaničkami a tak dále, byli najednou schopni úplně stejným způsobem šikanovat nové vojáky, když právě narukovali. Změnili se během toho týdne, kdy přišli na vojnu mladí kluci a byli vystrašení stejně jako kdysi oni… A říkali, že jim to vracejí zpátky. Že tohle je přece spravedlnost. Byla to vysoká škola života. Z lidí se stala hovada, jen co k tomu dostali příležitost.“

„Na české straně chodil po Beskydech kurýr s batohem, ve kterém měl nějaké věci, aby to nevypadlo, že je prázdný. Po druhé straně hranice chodil kurýr polský. Batoh měl úplně stejný, jenže nacpaný literaturou a nejrůznějšími materiály. V jednu chvíli se oba na smluveném místě potkali, vyměnili si batohy a hned zase zmizeli. Každý na svou stranu. Takhle se to z Polska přenášelo. Tak to v nějakých intervalech pravidelně fungovalo.“

„Charta měla velký význam pro historii. O tom se samozřejmě hodně píše. Měla ale také velký význam pro takové jednotlivce, jako jsem byl já. Pro ty, kteří žili na maloměstech a v době, kdy Charta vznikla, jim bylo nějakých dvanáct třináct let. Začal jsem si uvědomovat, v jakém stavu společnost je a do čeho se mne od dětství snaží natlačit. Nechtěl jsem se tomu podvolit a Charta pro mne znamenala možnost říct ne. Toto opravdu ne. Pro mne to byla cesta k získání sebeúcty. Od základní a střední školy, na vojně, se mě pořád všichni snažili donutit k tomu, abych předstíral falešnou loajalitu k režimu. Tvrdili, že se budu mít dobře, když budu bonzovat, když budu vyvěšovat vlajky a zvedat ruku pro všechno, i když věděli, že si myslím něco jiného. Ve svých čtyřiadvaceti jsem viděl kolem sebe, jak už se velká část lidí mé generace, kteří byli dříve vůči všemu kritičtí, jak se začínají pomalu, ale jistě lámat. ‚Když to neudělám já, tak to udělá nějaký větší hajzl. Nemůžeš čurat proti větru.‘ Pomalu se z těch nonkonformních lidí začínali stávat panáci, kterým se ještě nedávno smáli. Já jsem to tak ale nechtěl a byla to pro mne vlastně taková pojistka, abych také nezpanchartěl.“