Josef Motyčka

„Píseň 'Blízko Little Big Hornu' byla natočena na první desce, která mohla vyjít ještě pod Greenhornama. Následovala deska vydaná pod hlavičkou Greenhorns / Zelenáči. Nakonec jsme se museli jmenovat pouze Zelenáči, protože už to nešlo dál. Zakázali nám třeba i písničky Pepíka Šimka 'Já jsem vandrák a karbaník' nebo 'Zkouřenej jsem nehezky'. To všechno se muselo nahrát až po devadesátém roce. Kluci byli zásadoví a na rozdíl od Rangers nikdy nehráli na politickém festivalu v Sokolově a nezaložili svou vlastní stranickou skupinu. Tu u Rangers vedl Honza Hájek. Jediné, na co je donutili, byl nějaký festival v Ostravě, na kterém hrála spousta skupin, co se klukům nelíbily. Taky jsem jim řekl, že v případě, že budou hrát v Sokolově, skončím jako manažer.“

„Moje manželka měla šestadvacátého května narozeniny. Ten den jsem ji viděl oknem věznice, jak ji vyvádějí na procházku přesně tam, kam jsme chodili také. Nahoře nad tím byla věž, na které hlídali chlápci se samopaly, ale to teď není důležité. Chci vám totiž vyprávět něco, co vystihuje moje tehdejší pocity. Řekl jsem si, že se na ni druhý den pokusím střelit bábrdle, ve kterém jí popřeju všechno nejlepší. Už od dob dětského domova jsem uměl skutečně dobře střílet z praku. Z vězeňských tepláků jsem si tedy vytáhl gumu, kterou jsem zdvojil a vyrobil jsem si těžké bábrdle. Do něj jsem přání vepsal. Mezi škvírami jsem ji docela dobře trefil i přesto, že to bylo dost daleko. Nakonec to dopadlo její spoluvězeňkyni na nohy. Ta to nenápadně sebrala a zeptala se ostatních: 'Je tady nějaká Eva?' Moje žena chodila přesně vedle ní, vzkaz tedy dostala a já jsem byl na sebe nesmírně hrdý.“

„Většinou nemám ani odvahu si ten článek přečíst. Občas si jej však přečtu a přemýšlím nad tím, jak mohlo být něco takového vůbec vydáno a jak si to mohl někdo dovolit napsat. Proto byla ta naše první reakce taková, jaká byla. Poslali jsme jim dopis, ve kterém jsme vše vysvětlili, a taky žádost přes právníka. V té jsme je žádali, aby zveřejnili do osmi dní opravu. Oni to však neudělali, a tak jsme to podali k Městskému soudu v Praze. Na první stání, které proběhlo velmi rychle potom, však nepřišel nikdo ani z Květů, ani z Rudého práva. Při druhém nebo třetím stání můj advokát Svačina soudci řekl: 'Já bych vám chtěl pouze připomenout, že před měsícem jste pokutoval mého klienta za to, že přišel asi o hodinu později. Tenkrát vám přinesl lístek a potvrzení od ČSD o tom, že mu nejel vlak.' Soudce na to řekl, že to bylo v pořádku a že mají všichni k soudu jezdit o něco dříve, aby se to nestávalo. Svačina však upozornil na to, že zástupce obžalovaných se k soudu nedostavil za celou dobu ani jednou a soudce na to řekl něco, co si dodnes pamatuji: 'Vy si, pane doktore, myslíte, že já můžu pokutovat Rudé právo?'“