Člověk se přizpůsoboval situacím a životním poměrům
Ludmila Němcová se narodila 1. dubna 1936 jako Sýkorová ve Strážku na Vysočině. V roce 1938 se rodina přestěhovala do Brna, kde otec získal místo v krejčovství. To roku 1941 nacistické úřady zavřely a otci nabídli práci v Kolíně nad Rýnem, později pracoval ještě v Drážďanech, odkud po velkých náletech na začátku roku 1945 utekl a do konce války se skrýval. Ludmila s matkou, dvěma sestrami a bratrem prožila většinu války v Brně nebo ve Strážku, kde Ludmila v roce 1942 nastoupila do obecné školy. Pamatuje si nálety na Brno. V Brně začala navštěvovat měšťanku, v roce 1946 jí našli nádor na mozku a po velké operaci byla přes rok v péči řádových sester, které ji naučily znovu mluvit i chodit. Vyučila se prodavačkou a pracovala v Jednotě v Poděbradech, kde se i vdala. Po úrazu v roce 1967 odešla o rok později do invalidního důchodu. Pamatuje si příjezd vojsk Varšavské smlouvy do Poděbrad. Aby si přivydělala a ukrátila čas, kdy byly její vlastní děti ve škole, hlídala jiným lidem malé děti od půl roka do tří let. S manželem má syna a dceru, je vdova a žije v domově důchodců v Poděbradech.
