Svatava Němcová

„Část, může se říct větší třetinu [trestu strávil otec] na Jáchymovsku, kam jsme jezdili na deseti- patnáctiminutové návštěvy v sobotu odpoledne jednou za půl roku, kdy měl tatínek povolenou návštěvu. Tak řešil, jestli maminku a mě, nebo maminku a bratra, nebo maminku a [svoji] sestru, prostě vždycky dvě osoby. V Horním Slavkově nás nechali nastoupit do autobusu, vystoupili jsme před věznicí, tam byl tatínek za zamřížovaným okénkem, akorát tak prstem jsme se mohli dotknout. Mluvte jen o věcech rodinných, absolutně ani se nesměl ptát na kamarády, prostě ta návštěva trvala deset minut.“

„Připravovaly jsme se na to [XI. všesokolský slet], nacvičovaly jsme v Milevsku. Bylo nás osmnáct dorostenek, ‚Kroužky’ se ta skladba jmenovala, a abychom tam nejely nepřipravené, tak byly ‚zábavné středy‘, pan ředitel školy Zeman nás zkoušel historii, sokolské písně, o minulosti Sokola a dělaly jsme ideové zkoušky. To byla jedna prověrka, další byla ve znalosti táborské župy, sestra Morozová nás přišla zhlédnout, jak jsme připraveny, a pak se jelo na pět dní. Nejkrásnější vzpomínky mám na průvod, kdy se provolávala sokolská hesla. Když se šlo kolem Gottwalda, tak se samozřejmě točila hlava jinam.“