David Němec

„Já jsem vlastně neznal moc lidí, kteří podepsali Antichartu. Po letech, koncem osmdesátých let, někdy v roce 1987 či 1988, jsem se docela sblížil s Jirkou Křižanem, který mi říkal, že podpisem Anticharty se v něm něco zlomilo, což u něj vyústilo v Několik vět. Byl v tom velmi aktivní a zapojoval do toho svoje kolegy kolem televize nebo různé hvězdy. Říkal mi, že Anticharta ho velmi ponížila a že se rozhodl, že bude dělat všechno proti tomu.“ – „To ale asi nebyl typický příklad, že...“ – „Ne, to rozhodně ne.“ – „A co ten častý argument, že podpis Anticharty byla jen formalita? Že šlo jen o jeden z mnoha prorežimních rituálů? Chtěl bych vědět, jestli to bylo nic, nebo jestli to mělo způsobit nějaký problém a způsobilo to nějaký problém.“ – „Myslím, že to mělo způsobit problém u těch lidí. Jako se to stalo u toho Jiřího Křižana. Ale to se většinou nestalo. U něj to bylo spadnutí z koně.“ – „A jaký problém to mělo způsobit?“ – „Řekl jsem to obrazně. Že je to, jako když svatý Pavel spadne z koně a uvědomí si něco. Že takhle ne. A bohužel to nezpůsobilo tenhle problém u těch ostatních.“

„Já jsem každý den kupoval Lidovou demokracii, Rudé právo, Tvorbu, Dikobraz. Jak to vycházelo, nevím přesně, ale deníky jsme i odebírali. Měl jsem takový systém, že jsem to vždycky prolítl a vystřihl si něco, co se týkalo Charty nebo nějakých blízkých kamarádů nebo známých. Byl to cílený útok proti signatářům Charty, proti Hájkovi, Patočkovi, Havlovi a byly to takové primitivní útoky. Jan Patočka k nám chodil od roku 1976, protože se chtěl seznámit s okruhem kolem Plastiků, protože se vyjádřil na jejich podporu. Až do své smrti k nám tedy chodil poměrně pravidelně a často. V Tvorbě jsem četl třeba článek ‚Kdo je Jan Patočka‘, bylo to nechutné, primitivní. O to víc, že jsem ho znal a byl to jemný, elegantní chlapík.“