Václav Němec

"Nutili ho tím způsobem, že pro něho přijeli a řekli, že s ním potřebujou něco mluvit. Jenže ho vzali, jeli nahoru k Hlinsku a zpátky a dál na KSB - krajskou Státní bezpečnost Pardubice. Tam byl podroben velkému výslechu a velkému nátlaku, jak - to nikdo neřekl, ale zřejmě: 'Buď to dáte dohromady, nebo vystěhujeme rodinu.' To se běžně dělalo. A teď doma starý děda, tetka, my kluci, já pryč... Už to byl jiný člověk, když přišel. A nejdřív šel do stodoly, říkal Karel a máti, a pustil proud. Jenže oni to věděli, že se chce zabít proudem, tak mu to vypnuli. Podruhé zase a potom v nestřeženém okamžiku... Celé dny stál, pořád kouřil a napsal takový životopis, takové tři dokumenty: 'Život mně zničil ten a ten, není možné takhle žít, jsem úplně zničen nervově...' - protože prožil koncentrák a bál se toho. Vyšel na půdu, dal pod nohy pytel nějakého obilí a oběsil se.“

“V Kamenici toho osmého, ten pan Mráz se přihlásil jako parlamentář a s bílou vlajkou šel proti, protože uměl dobře německy. Tu kolonu zastavil a velitel řekl: 'Tohle je to partyzánské hnízdo,' posadili ho na auto a měl podmínky, že, dovolí volný průjezd, že po nich nebude střílet a ještě asi pět bodů, a tak on šel. Jenže jak přijížděli nahoru ke kostelu, ke škole, tak ti vojáci na ně mávali, oni je osvobodili, to byl hurónský řev, jak je osvobodili a nasedli na ta auta. Jenže se dozvěděli, že toho pátého padli 4 Němci, jestli to nebyli třeba Vlasovci nebo něco, tak z kapot sundali čtyři rohozenské občany, postavili je ke zdi a zastřelili. Tři zastřelili na zdi, jsou tam vidět díry, teď je to v rámečkách, no a toho čtvrtého, to byl ten Novák, ten asi omdlel, tak toho zastřelili na zemi.“