Vlastimil Neťuka

* 1938

  • "Zkonfiskovaný majetek nám vrátili, ale v jakém stavu! Pozemky nám vrátili, to je pravda, ne všechny tedy. Ale to, co bylo hospodářství, tak to bylo akorát tak… Máma s tátou tam potom bydleli, ale platili ve svém nájem městu, protože to bylo města, propadlo to státu. Pak přišli, že tam padá zeď, abychom to opravili. Přijel jsem tam a rodiče mi říkali: 'Hele, oni nám sem poslali papír, že musíme opravit tu zeď.' Povídám: 'Nic neopravujte, co byste to opravovali? Vždyť je to jejich, oni se k tomu hlásí, vy platíte nájem, tak ať to opraví.' No a k tomu už se hoši neměli. Takže nám to vrátili, ale nakonec jsme to tenkrát prodali, tomu… On to pak zlikvidoval, zboural a postavil tam celý nový krásný dům."

  • "Tenkrát jsme měli zájezd do divadla do Prahy. Tam jsme přijeli, tady se samozřejmě nic nedělo, nic se nevědělo. V Praze to bylo všechno rozbouřené. Říkali jsme si, co se tady děje? No a přišli jsme do divadla a divadlo se nehrálo. Vystoupil tam tenkrát herec Kňažko a další herci, no a řekli, že herci bojují proti tomu, že... to jsme ani nevěděli, že tam byly nějaké demonstrace. Tak jsme dopadli tak, že jsme o půlnoci jeli znechucení domů. No a asi za tři až čtyři dny bylo teprve shromáždění v Janovicích na náměstí, Občanské fórum. A když jsem viděl složení toho Občanského fóra, říkám, hochu, vypadni odsud. To byl všechno bývalý soudruh a už si dělali zase firmu."

  • "Pamatuji si ještě, že když táta se strýcem poslouchali Hlas Ameriky, tak my jsme s bráchou každý byli u jedněch vrat. Měli jsme píšťalky, a když někdo šel, tak jsme pískali, protože to bylo trestné poslouchat Londýn, tak jsme to takhle hlídali. V tom roce 1944 to už bylo, že už se to blíží ke konci. Tak táta, že budeme zabíjet načerno prase. Tak jsme zase s bráchou hlídali s píšťalkami u vrat, a když šel někdo kolem, tak jsme pískali. Všechno dopadlo dobře."

  • Full recordings
  • 1

    Kutná Hora, 29.11.2018

    (audio)
    duration: 49:37
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Politiku nenávidím

Na vojně, konec 50. let
Na vojně, konec 50. let
photo: Archiv Vlastimila Neťuky

Vlastimil Neťuka se narodil 22. ledna 1938 v Kutné Hoře. Vyrůstal s rodiči a dvěma sourozenci na statku, který byl rodině v roce 1948 zabaven. Otec Ladislav Neťuka byl v roce 1952 odsouzen za protistátní činnost k šesti letům vězení, kvůli pracovnímu úrazu byl ale po třech a půl letech propuštěn. Po skončení základní školy v roce 1953 nastoupil Vlastimil na roční zemědělskou školu v Horkách nad Jizerou, další rok přešel na zemědělskou mistrovskou školu v Kutné Hoře. Praxi získal mimo jiné jako adjunkt na statku v Mezholezích a jako vedoucí hospodářství v Sázavě. V roce 1957 narukoval na vojnu do Bratislavy do 9. pluku, po jeho zániku ho převeleli do Vyškova. Na vojně se seznámil se svou budoucí ženou Drahomírou, s níž se poté přestěhoval do Zlivi u Kácova, kam dostal umístěnku. Narodily se jim dvě dcery, Irena a Vlasta. Po necelých čtyřech letech odešli na statek do Bláta u Uhlířských Janovic. V Uhlířských Janovicích postavil domek, kde žije dodnes. V roce 1967 složil úspěšně maturitní zkoušku na střední zemědělské škole v Čáslavi, kterou studoval dálkově. Až do roku 1975 pracoval jako zootechnik, poté byl ale z funkce odvolán, protože se politicky neangažoval. Následně strávil devět let jako řidič nákladního automobilu, v roce 1984 se ale opět vrátil ke svému oboru a pracoval až do důchodu jako agronom. Po revoluci rodině vrátili majetek, ale ve velmi špatném stavu. Vlastimil Neťuka je členem sboru dobrovolných hasičů v Uhlířských Janovicích.